Metoda strategických předpovědí (strategic foresight) je v rámci tohoto projektu chápána jako „disciplína zkoumající́, předvídající a vytvářející budoucnost, která napomáhá budování a využívání kolektivního úsudku strukturovaným a systematickým způsobem za účelem anticipace [budoucího] vývoje“.[1] Cílem není tvorba deterministických (co jistě bude) ani probabilistických předpovědí (co se stane s určitou pravděpodobností). Spíše má vést k rozvinutí prostoru kolektivní rozvahy o možných budoucnostech, trajektoriích, jež k nim vedou, a strategickém směřování k variantě budoucnosti, která nejlépe odpovídá zájmům referenčního aktéra (ČR). Foresight díky tomu poskytuje strategické, na budoucnost zaměřené vstupy pro tvorbu veřejné politiky a kultivuje anticipatorní kulturu.[2]
Metoda strategických předpovědí je v projektu uplatněna jako páteřní metoda analýzy strategických trendů. Vychází z výsledků horizon scannings a je základem pro sestavení národního profilu vnějších rizik a příležitostí. Scénáře zpracované v jednotlivých pracovních skupinách byly zdrojem pro vznik syntetizujících (meta-)scénářů.
Příprava strategických předpovědí byla rozdělena do 3 aktivit.
V této aktivitě byly na základě kombinací stavebních bloků definovaných v horizon scannings v podobě předem daných skutečností, klíčových hybných sil a kritických neznámých připraveny hrubé nárysy variant budoucnosti (tzv. pluriversa). Tyto nárysy obsahují 2 pravděpodobné, vzájemně jasně odlišené („standardní“) verze budoucnosti + 2 verze černých labutí, tj. obsahující low probability / high impact události, které jsou pro výsledné podoby dění v dané doméně určující. Časový horizont všech plurivers je rok 2050, byť mohou být za určitých okolností zasazena i do dřívější doby.
Trajektorie
Výsledkem je popis trajektorií, které mohou vést k dříve načrtnutým pluriversům, a kritických rozcestí jako událostí, jež mohou v rámci daného procesu vést k rozvětvení (a popř. později opět sloučení) tras dějinného vývoje. Cílem je určitý diagram vedoucí od přítomného okamžiku k možným podobám budoucnosti zapadajícím do daného pluriversa a identifikace (možných) větvení, které mohou budoucnost v určitém okamžiku odvést stranou.
Podstatná není datace budoucích událostí s větvícím potenciálem, ale nastínění kauzálního mechanismu, který může budoucnost dovést od přítomnosti k jednomu z dříve načrtnutých plurivers.
Scénáristické narativy
V této poslední aktivitě byly náčrty plurivers a diagramy převedeny v ucelené explorační scénáře jako alternativní příběhy o budoucnosti obsahující kauzální řetězce. Scénáře jsou 4 a vyprávějí příběhy vedoucí k dříve určeným pluriversům (2 standardní pluriversa a 2 černé labutě). Podstatné není jen nastínění toho, jaká může budoucnost být, ale i jak lze k různým vybraným verzím budoucnosti (pluriversům) dospět působením a) strukturálních procesů a b) důležitých aktérů.