Geoekonomika

Klimatická změna je předem daná skutečnost se zásadním vlivem prakticky na všechny domény a regiony. Součástí je tlak na urychlení přechodu k nízkouhlíkové ekonomice a potřeba transformace dodavatelských řetězců. Dojde k proměnám průmyslové politiky klíčových ekonomických center s dopady na současné klíčové producenty fosilních paliv. Klimatická změna přenese pozornost směrem k dodávkám kritických surovin pro zelenou ekonomiku. Dopady změny klimatu se budou zhoršovat, což způsobí škody na infrastruktuře a náklady na obnovu po přírodních katastrofách. Společnosti, zejména v subsaharské Africe, na Blízkém východě a v jižní Asii, mohou mít potíže s adaptací, což může vést k narušení ekonomiky a nestabilitě.

Dále probíhající energetická tranzice přinese významný propad příjmů u dosavadních dodavatelů tradičních surovin. Vzniká otázka, jak tyto významné jednotky v systému zareagují a jaký tlak vytvoří na celý systém mezinárodních vztahů. Zatímco se některé významné exportní státy (např. na Blízkém východě) na tento přechod připravují, některé významné regionální mocnosti žádný proces strukturální změny dosud nezapočali. Rizikové je v tomto ohledu s ohledem na svoji velikost a význam především Rusko (a související regiony), jehož politická, a tudíž i teritoriální stabilita je svázána s exportem primárních surovin. Ruská federace jako failed state by teoreticky mohla být větší hrozbou pro systém než jako trouble maker.

Problém nárokové společnosti a souvisejících sociálních faktorů, které naznačují limity modelu nekonečného ekonomického růstu. Fenomén se projevil v posledních letech (vyžadovaná a vynucovaná pomoc státu různými nejen zájmovými skupinami společnosti při jakékoliv krizi, očekávání dostupnosti čehokoliv kdykoliv a za rozumné náklady apod.) v bohatých regionech světa (Severní Amerika, Evropa), má potenciál přinést rozkolísání společnosti, a to především přinese-li energetická tranzice jakoukoliv podobu „bezdůvodného“ navyšování nákladů, nedostatku, vynucovaných úspor či nenárokovosti (energie, potraviny, ale i produkty pro zábavu a volný čas, např. osobní automobil). Společenské trendy jako jsou měnící se preference spotřebitelů a demografické změny určují vzorce poptávky a tržní příležitosti a formují hospodářské strategie a investice. Význam této skutečnosti dále roste s nárůstem bohatství v dalších světových regionech.

Ekonomické predispozice jako zdroje, kapacita a ekonomický růst, síla měny a kurzy, ovlivňují konkurenceschopnost obchodu a atraktivitu investic a utvářejí geoekonomické vztahy. Přístup na zahraniční trhy a celní politika ovlivňují tok zboží a služeb mezi zeměmi, čímž formují obchodní dynamiku a ekonomické závislosti. Ekonomické faktory určují mocenský potenciál státu. Projdou změnou v důsledku technologické transformace. Vývoj a aplikace nových technologií (AI, kvantové počítače) budou klíčové pro rozvoj a rámcem nového soupeření. EU bude čelit v některých odvětvích zaostávání, zpomalení inovačního potenciálu a růstu technologické závislosti na nových dodavatelích. Dojde k masivnímu rozvoji digitální infrastruktury, jako jsou širokopásmové sítě a datová centra.

Energetická tranzice je zcela klíčovou (skutečností, která dříve nebo později ovlivní dynamiku vývoje nejen v EU, ale i v širším mezinárodním měřítku. Dojde k zásadnímu přeformátování trhu, posunům u klíčových geopolitických aktérů, změně tradičních vazeb mezi dodavateli a odběrateli, nástupu nových hráčů, útlumu tradičních a posunu směrem od dodavatelů komodit k dodavatelům technologií či technologických celků. Diskutabilní je stanovený časový rámec pro dosažení tranzice, ale trendy, cíle a změny ve finančních tocích potvrzují přijetí směru minimálně v EU.

Politická situace silně ovlivňuje obchodní dohody a aliance mezi zeměmi, což má vliv na ekonomické interakce, vztahy a investice. Politická rozhodnutí, jako je uvalení sankcí nebo embarga nebo podpora dumpingových cen či merkantilistický styl exportu, mohou významně ovlivnit ekonomické aktivity zemí, změnit obchodní toky a dynamiku trhu.

Strukturální geoekonomické parametry jako strategická infrastruktura, technologie a suroviny jsou zabezpečeny bezpečnostními prostředky. Prolínáním ekonomických a vojenských oblastí státy zavádí opatření ke kontrole klíčových sektorů (např. energetická infrastruktura). Hospodářské politiky již nejsou řízeny pouze tržními silami, ale jsou více ovlivňovány imperativy národní bezpečnosti (např. tranzice z trhové na válečnou ekonomiku, např. Rusko). V důsledku mezinárodní bezpečnostní situace roste sekuritizace a militarizace ekonomiky na úkor ekonomické efektivity.

Faktory související s informacemi, jako tvorba standardů, tj. předpisy o ochraně soukromí údajů a ochraně práv duševního vlastnictví (viz. GDPR, patenty), ovlivňují inovace, přenos technologií a investiční rozhodnutí, což má vliv na hospodářskou konkurenceschopnost. Šíření informací prostřednictvím médií a propagandy formuje vnímání veřejnosti a ovlivňuje chování spotřebitelů, což má dopad na dynamiku trhu a hospodářskou stabilitu, nebo zpravodajství. Tvorba mezinárodních pravidel je faktorem formalizace vztahů a řešení mezinárodních problémů. Institucionální liberalismus má pozitivní vliv na formování mezinárodní spolupráce, přináší předvídatelnost a geoekonomickou stabilitu.

Energetická tranzice s sebou přináší enormní finanční náklady (do rozvoje nových zdrojů, ale také například do infrastruktury, chytrých sítí, inovací, modernizace, sociálních politik apod.) a přeformátovat trh. Vzhledem k tomu, jak robustní jsou stávající tržní síly, bude tento proces paradoxně vyžadovat velmi silnou centrální autoritu a míru konsensu. Vzhledem k nemalému významu rostoucích rozporů na úrovni společnosti, státních politik i politik regionálních celků, má toto významný vlivový potenciál.

Především v evropském regionu (ale podobné tendence, do určité míry přenositelné, působí i v USA) je problematický rostoucí rozpor mezi centrifugálními a centripetálními politickými tendencemi. Jinými slovy, mezi centralizačními evropeizačními tendencemi EU a odstředivými tendencemi některých členských zemí v podobě rostoucího odmítání a populismu. Tato společenská nespokojenost se dále propisuje do volebních výsledků, nárůstu alternativních a nesystémových stran a rizikového drolení regionální soudržnosti v Evropě. Generuje to neflexibilní vstupy do geoekonomického rozhodování a implementace.

Dlouhodobá pomalá stagnace dosavadních klíčových hráčů v exportu primárních energetických komodit a jejich neschopnost restrukturalizovat energetiku. V euroasijském regionu bude touto hybnou silou jednoznačně budoucí vývoj v ekonomice a politice Ruské federace. Ruský mindset koncertu velmocí v kombinaci s ekonomickými problémy bude významným hybatelem událostí v EU a jinde na světě. Faktorem míry projevu této hybné síly je rychlost odklonu od fosilních paliv.

Nejasný světový konsensus ohledně (viz např. opakované nekonkrétní závazky jako výstupy konferencí UN COP a jejich diskutabilní dodržování) finančně nákladných změn v rámci boje se změnou klimatu. Budou-li klíčové ekonomiky, či klíčový znečišťovatelé ještě zdrženlivější či méně participativní, může dojít k propisu tohoto přístupu do dalších zemí a zpomalení či přerušení energetické tranzice.

Společenská nespokojenost a růst zájmu o populistické a antisystémové strany, které zhusta mají ve svých programech zamezení energetické tranzici, je hrozbou přímo odvislou od úspěchu těchto stran a hnutí ve volbách. Hrozbou je přerušování trendů a vývoje a potenciální dopady na strategie přizpůsobujících se firem a chování obyvatelstva.

Vícekolejní rychlost technologického pokroku mezi světovými hráči. Ten je hnací silou rozvoje geoekonomiky jako ekonomické roviny geopolitiky a její kritické teorie. Kdo bude patronem klíčových technologií a hlavním vládcem klíčových mezinárodních trhů, bude řídit soutěž o úspěch. Automatizace, umělá inteligence a digitalizace, mění průmyslová odvětví, dodavatelské řetězce a ekonomické struktury a ovlivňuje geoekonomickou konkurenceschopnost. Podle francouzské školy geoekonomiky (Pascal Lorot) je technologický pokrok centrálním tématem geoekonomického úspěchu.

Ekonomický nacionalismus. Pokračující trend k většímu protekcionismu ve spojení s politickým nacionalismem v klíčových ekonomikách (USA, Čína, Indie, ale také některé evropské státy) budou utvářet rámec pro mezinárodní obchod, technologickou spolupráci či budou proměnnou v přístupu významných ekonomik k posilování odolnosti dodavatelských řetězců.

Mocenské/geoekonomické soupeření USA a Číny. Geopolitické napětí mezi mocnostmi se bude výrazně projevovat v ekonomické oblasti. Jeho intenzita bude zásadní proměnnou (míra spolupráce či směřování k decouplingu), vedoucí teoreticky až ke dvojité globalizaci (Západ vs. Východ). S tím souvisí také význam nových aktérů světové ekonomiky (např. Indie, Brazílie aj.), jejich rostoucí role a snaha vytvářet nové alternativy k západním či čínským iniciativám. Zapojení do soupeření mezi iniciativami zaměřenými na infrastrukturu, dodavatelské řetězce, interkonektivitu (např. IMEC ze strany Indie). Fragmentace a zpochybňování stávajících ekonomických uspořádání, a tvorba alternativních modelů (např. washingtonský vs pekingský konsenzus). Rivalita se rozšiřuje na další aktéry, vznikají iniciativy jako BRICS+, které nabízejí alternativy k ekonomickým systémům orientovaným na Západ (např. G7).

Přístup k přírodním zdrojům, zabezpečení vody a politiky hospodaření se zdroji ovlivňují hospodářský rozvoj, regionální spolupráci a geopolitické vztahy. Faktory životního prostředí, jako jsou dopady změny klimatu, přírodní katastrofy a nedostatek zdrojů, ovlivňují produktivitu zemědělství, dodavatelské řetězce a trhy s energií, čímž formují geoekonomickou zranitelnost a strategie. Environmentální předpisy, normy udržitelnosti a mechanismy stanovování cen uhlíku ovlivňují výrobní náklady, konkurenceschopnost na trhu a investiční rozhodnutí. Obchod s emisními povolenky versus realita klimatické změny, případné zastavení oceánských proudů a tavení ledovců v polárních oblastech posílí geoekonomické snahy ovládnout nové území.

Soutěž o velké infrastrukturní projekty v regionech postižených chudobou, vyloučením nebo válkou mezi hlavními geoekonomickými mocnostmi v oblasti výstavby infrastruktury se bude stupňovat. Kompetence konkurenčních aktérů, jako jsou Čína, Japonsko, Korea, USA a EU, porostou, zejména ze strany Západu. To přinese důsledky pro akumulaci kapitálu a politické ovlivňování. Soutěž ovlivní korelace kvality a ceny infrastruktury a bude mít politické dopady. Energetická bezpečnost daná přístupem ke spolehlivým zdrojům energie, odolnost infrastruktury a strategie přechodu na energetiku ovlivňují konkurenceschopnost průmyslu, vztahy a geoekonomickou stabilitu.

Mediální a veřejný diskurz a kanály šíření informací formují vnímání ekonomických příležitostí, geopolitických rizik a investičního klimatu, což ovlivňuje proces rozhodování a obecné (geo)ekonomické výsledky. Kybernetické útoky, dezinformační kampaně a propaganda mohou narušit komunikační sítě, podkopat důvěru v instituce a ovlivnit veřejné mínění, což má dopad na prosperitu a bezpečnost. Ochrana práv duševního vlastnictví, předpisy o ochraně osobních údajů a opatření v oblasti kybernetické bezpečnosti ovlivňují inovace, přenos technologií a investiční rozhodnutí, čímž formují geoekonomickou konkurenceschopnost a odolnost.

Budování ekonomických kapacit na adaptaci a odolnost v prostoru a čase, reakce na nově vznikající výzvy, jako jsou pandemie, hospodářské krize a vojenské konflikty, vyžadují adaptační řešení, opatření na budování odolnosti a dlouhodobé plánování, které formují geoekonomickou odolnost a udržitelnost v čase. Ekonomické politiky, geopolitické strategie a technologický vývoj se vyvíjejí v různých časových horizontech (politické cykly), což ovlivňuje krátkodobé výkyvy a dlouhodobé trendy v geoekonomice. Historické dědictví, generační posuny a strukturální změny se vyvíjejí v čase a formují státní trajektorie, mocenskou dynamiku a priority.

Eskalace geopolitického napětí vyústí v konflikt světového charakteru mezi klíčovými mocnostmi, zejména USA a Čína, a bude mít původ v regionálních konfliktech v Tichomoří či na Blízkém východě. Výsledkem bude dezintegrace světové ekonomiky, rozpad obchodních tras a investičních toků, hluboké změny konfigurace dodavatelských řetězců a celkové přeskupení obchodních a hospodářských aliancí za účelem vedení konfliktu. Decoupling, deblobalizace a fragmentace budou naznačovat slabé signály pro budoucí eskalaci.

Fragmentace globální ekonomiky působená vlivem současných geopolitických konfliktů mezi světovými i regionálními mocnostmi, posilováním ekonomického nacionalismu v klíčových ekonomických centrech a významnými posuny v hospodářské a obchodní politice USA a Číny, vyvolaná domácími faktory (zejména volby v USA). Ekonomické konflikty povedou k vytváření nových hospodářských aliancí, ale trendy mohou také narušit spolupráci uvnitř těchto aliancí. Zintenzivní se užívání geoekonomických prostředků, jako je obchodní válka, nátlak, kvóty, cla, omezování zahraničních investic, přesun výroby a dodavatelských řetězců do jiných zemí. Vznikne riziko rozpadu mezinárodních ekonomických a finančních standardů současné generace. Zvýší se riziko ekonomického a technologického decoupligu.

Zásadní technologický průlom či významné snížení produkčních nákladů současných technologií (např. zelený vodík) v oblasti ukládání energie na střední a dlouhou dobu (tj. v horizontu měsíců a roků) vyvolá celkovou akceleraci zelené tranzice. Potenciální snížení nákladů a odstranění technologické nejistoty procesu zvýší rovněž veřejnou podporu procesu a celkově jeho rychlost. Urychlení procesu energetické tranzice zvýší tlak na proměnu ekonomik zemí závislých na vývozu fosilních paliv, promění podobu jejich zapojení do světové ekonomiky a vyvolá v dotčených regionech (Blízký východ, post-sovětský prostor, části sub-saharské Afriky) sociální a ekonomické otřesy. Technologický průlom může ovlivnit demografické trendy a strukturu spotřeby.

Nepředvídané dopady uplatnění nejnovějších technologií může vést k asymetrickým změnám světové ekonomiky. Nové objevy v oblasti umělé inteligence, kvantové výpočetní techniky, biotechnologií a v dalších oblastech mohou zásadně proměnit podobu dodavatelských řetězců, výrobních metod, trhu práce a globální ekonomické struktury. Výsledkem by byly změny komparativních výhod jednotlivých ekonomických center a proměna globálních hodnotových řetězců. Nové technologie přinášejí nové neznámé a hrozby od rizika nových informačních a kybernetických útoků po možné dopady zvyšující se komplexnosti systémů veřejné správy závislých na nových technologiích. To přinese výzvy při vytváření standardů, které budou vznikat nedostatečně operativně.

Nepředvídaný demografický vývoj, v podobě zvrácení nebo vyhrocení současného trendu klesající průměrné porodnosti, včetně zásadních změn v podobě mimořádného populačního růstu nebo úbytku má potenciál přinést sociální otřesy, proměny kulturních vzorců a ve výsledku vzorce spotřeby, podobu trhu práce významných ekonomických center, ale také sociální soudržnost, hospodářskou produktivitu či tendence hospodářského růstu/růstu blahobytu vyspělých společností. Nečekané demografické změny budou mít vliv na geoekonomický potenciál států i regionů, s ohledem na strukturální slabé stránky rozvoje.

Vznik nových globálních zdravotních krizí (ať už v podobě nových pandemií, rozšířením antimikrobiální rezistence či mimořádného nárůstů duševních problémů v důsledku nových technologií) může narušit globální hospodářství prostřednictvím narušení mobility, obchodních toků, ekonomické aktivity nebo dlouhodobé produktivity práce. Výsledkem by bylo prohloubení sociálních nerovností, geopolitické rivality a ekonomické zranitelnosti. Dlouhodobé dopady v podobě změn ekonomických priorit a struktur řízení.

Nejistota ohledně budoucnosti správy globálních ekonomických záležitostí doprovázená možností rozpadu širšího mezinárodního multilaterálního systému vybudovaného na půdorysu OSN. Výsledkem bude prohloubení fragmentace světové ekonomiky, narušení fungování či vymahatelnosti obchodních dohod a regulačních rámců. Zvýšení nejistoty omezí mezinárodní investice a finanční propojení. Riziko nestability mezinárodního finančního systému s potenciálem vyvolat hlubokou ekonomickou krizi. Deglobalizační tendence ohrozí globální výrobní, dodavatelské a hodnotové sítě a prohloubí fragmentaci.

Nepředvídatelná katastrofa – rozsáhlá přírodní katastrofa, technologické havárie (zejména jaderná havárie) – by mohla způsobit nepředvídatelné otřesy v globální ekonomice či vyvolat kaskádové účinky na obchod či investice. Výsledkem může být také zvýšení společenského tlaku na vytvoření silnějších regulatorních rámců pro konkrétní technologie, ale také mohou vést k přijetí zásadních omezení jejich uplatnění a dalšího rozvoje s dopady v dalších oblastech (např. energetická bezpečnost, klimatická politika, digitalizace). Katastrofická událost může zvýšit výskyt extrémních jevů (např. vznik nových globálních zdravotních krizí), nebo havárií (jaderné, průmyslové, vojenské...).

Rostoucí tlak na globální systém zásobování potravinami. Na jedné straně rostou požadavky na celkový objem potravinové produkce, na straně druhé rostou požadavky na environmentální, etické i zdravotní standardy. V kontextu klimatické změny bude také vytvářen větší tlak na adaptaci zemědělské produkce na klimatické podmínky, zejména v oblastech vystavených vyššímu riziku sucha. Nalezení rovnováhy mezi těmito trendy a celkové zvýšení adaptačních schopností potravinářského potravinářského průmyslu bude klíčové pro potravinovou bezpečnost.

Strukturální slabé stránky rozvoje a modernizace významných nových ekonomických aktérů. Nové klíčové ekonomiky budou čelit novým zdrojům vnitřní nestability. Zejména Čína bude muset současně řešit dopady demografické proměny čínské společnosti (stárnutí populace), omezené možnosti pro vnitřní infrastrukturní investice a přetrvávající tlak veřejnosti na hospodářský růst. Vnitřní pnutí může být také dlouhodobým zdrojem nestability a cyklických ekonomických problémů, včetně krizí s vnějšími či globálními dopady. Rozdíly v míře rozvoje států budou prohlubovat demograficky diferenciované vývojové trendy.

Zvyšující se četnost a intenzita extrémních povětrnostních jevů zvyšuje riziko rozsáhlé přírodní katastrofy s regionálními či globálními ekonomickými důsledky, zejména v případě, že zasáhne klíčové produkční či dopravní huby (pobřežní oblasti Číny, jihovýchodní Asie). Disproporce mezi reakcí na proběhlé katastrofy a schopností prevence a posilování odolnosti pro případ budoucích katastrof (např. investice do kvality ekosystémů, preventivní opatření, vytváření systému krizového řízení apod.). Zároveň dochází k stárnutí světové jaderné flotily, prodlužování provozuschopnosti současných reaktorů za původně plánovanou životnost, rozšiřování jaderného klubu – trendy zvyšující riziko havárie v některém z jaderných zařízení, jakožto hlavního rizika technologické katastrofy. Bude se zvyšovat entropie pro nepředvídatelné katastrofy.

Nedostatečný pokrok v oblasti vytváření standardů a regulatorních rámců pro rozvoj nových technologií. Narušení existujících formátů mezinárodní spolupráce a geopolitické tenze omezují prostor pro jednání o etických, bezpečnostních a právních dopadech nových technologií (zejména v oblasti digitalizace, umělé inteligence, kybernetiky, robotiky, biotechnologií a genetiky či rozšířené reality). Současně dochází k procesu přesouvání etických problémů a rizik do zemí či regionů s nejnižšími standardy. Platí to rovněž pro využívání současných technologií v oblasti získávání kritických minerálů či procesech založených na exploataci přírodních surovin. Neexistence spolupráce při utváření standardů pro rozvoj nových technologií, tj. současná nefunkčnost strukturu světové "economic governance" (WTO, UNCTAD), které navíc nemají schopnost zajistit potřebnou globální regulační rámce pro nové technologie.

Pokračování trendu narušení čínsko-amerických ekonomických vazeb, riziko ekonomického a technologického decouplingu bude mít dopad na další oblasti, včetně větší pravděpodobnosti přesunutí soupeření do vojenské oblasti. Současné posilování dynamiky rusko-čínských hospodářských a politických vztahů (navzdory jejich bilaterální asymetrii) může umocňovat trend prohlubování trhlin v čínsko-americké hospodářské vazbě. Proces ekonomické konvergence a transformace rozvojových států globálního Jihu jsou signály tlaku na poválečný model světového pořádku, který bude fragmentovanější a kde zatím nejsou jasné regulatorní rámce.  Signály v podobě rostoucího množství obchodních sporů, eskalace cel mezi ekonomikami, nižší míra respektu k mezinárodním dohodám nebo institucím. Posun směrem k protekcionismu nebo ekonomickému nacionalismu.

Fragmentace globální ekonomiky působená vlivem současných geopolitických konfliktů mezi světovými i regionálními mocnostmi, posilováním ekonomického nacionalismu v klíčových ekonomických centrech a významnými posuny v hospodářské a obchodní politice USA a Číny, vyvolaná domácími faktory (zejména volby v USA). Ekonomické konflikty povedou k vytváření nových hospodářských aliancí, ale trendy mohou také narušit spolupráci uvnitř těchto aliancí. Zintenzivní se užívání geo-ekonomických prostředků jako je obchodní válka, nátlak, kvóty, cla, omezování zahraničních investic, přesun výroby a dodavatelských řetězců do jiných zemí. Vznikne riziko rozkladu mezinárodních ekonomických a finančních standardů současné generace.

Změny demografických trendů. Prognózy nastiňují změny v populační dynamice. Projevuje se rovněž proměna spotřebních, kulturních i hodnotových vzorců mezi demografickými skupinami. Vliv na vnitrospolečenské vztahy – vznik sociálních nepokojů, nových masových hnutí, protestních sociálních hnutí. Potenciální dopad na vztah mezi regiony s rozdílnou demografickou dynamikou (nejen v podobě migrace).

Zásadní technologický průlom či významné snížení produkčních nákladů současných technologií (např. zelený vodík) v oblasti ukládání energie na střední a dlouhou dobu (tj. v horizontu měsíců a roků) vyvolá celkovou akceleraci zelené tranzice. Potenciální snížení nákladů a odstranění technologické nejistoty procesu zvýší rovněž veřejnou podporu procesu a celkově jeho rychlost. Urychlení procesu energetické tranzice zvýší tlak na proměnu ekonomik zemí závislých na vývozu fosilních paliv, promění podobu jejich zapojení do světové ekonomiky a vyvolá v dotčených regionech (Blízký východ, post-sovětský prostor, části sub-saharské Afriky) sociální a ekonomické otřesy.