Ameriky

Ekonomická nerovnost napříč regionem. Rozevírající se nůžky mezi nejchudšími a nejbohatšími obyvateli budou generovat podporu pro populistické politické síly. Zejména v USA budou tyto populistické síly zdůrazňovat negativní vliv globalizace a vzájemné obchodní závislosti mezi státy na ekonomické příležitosti v zemi. Spíše než regulaci ekonomiky lze jako reakci na nerovnost očekávat rostoucí míru protekcionismu a deglobalizaci amerického hospodářství. Nerovnost bude tak dále povzbuzovat politickou polarizaci a v širším regionu bude způsobovat větší tlak na migraci (push faktor). S ekonomickou nerovností se pojí i politická nerovnost, a to nejen v USA – s předpokládaným nárůstem bohatství nejbohatších obyvatel lze očekávat i jejich větší vliv na politiku a prosazování zájmů jejich obchodních subjektů.

Klimatická změna bude mít socioekonomické dopady zejména v jižní Americe a Karibiku a způsobí proměny americké části arktického regionu. Podnební disrupce vyvolané klimatickou změnou (cyklony, hurikány, povodně, sucha, zvyšující se hladiny oceánů) budou vytvářet potenciál konfliktu o omezené zdroje – v latinskoamerickém regionu je v současnosti druhá nejvyšší míra ekonomické nerovnosti a klimatické změny budou vyšší měrou dopadat na znevýhodněné skupiny – a migrační potenciál. (Podle Světové banky bude v příštích třiceti letech donuceno k přestěhování 17 milionů lidí.) Dopad klimatických změn bude nadále umocňován i politikou deforestace za účelem produkce hovězího masa nebo sójových bobů, i rostoucím zájmem o konkrétní zdroje (lithium), které se v regionu nalézají a nacházejí využití v zelených technologiích. Změny podnebí zasáhnou výrazně rovněž severní část kontinentu. (Oblast Arktidy se ohřívá čtyřikrát rychleji než zbytek zeměkoule.) Z něj se stane místo možných velmocenských střetů o vzácné zdroje, popř. kontrolu ústí severních přepravních tras (Beringovo moře).

Polarizace bude charakteristikou severoamerické i jihoamerické společnosti (kde v posledních dvaceti letech narostla nejvíce ze sledovaných globálních regionů). Bude mít povahu polarizace ideologické (preferenční), afektivní (ve smyslu animozity mezi politicky definovanými komunitami) a sociální polarizace (zejména v severoamerické společnosti podél rasových a etnických hranic). Bude umocňována socioekonomickými reáliemi a může být rozdmýchávána hybridními kampaněmi ze strany Ruska nebo Číny jako součást jejich strategií velmocenského soupeření. V krajních případech může být i zdrojem občanského konfliktu.

Dominance USA z hlediska vojenských kapacit a pokračující intervenční možnosti v západní hemisféře. Výdaje na zbrojení a základna obranného průmyslu USA zůstanou v daném výhledu regionálně bezkonkurenční. Byť např. vývoj v oblasti bezpilotních letounů (UAVs) a elektronického boje může negativně ovlivnit efektivitu (zvažovaných) vojenských zásahů USA proti slabším státním či nestátním aktérům a přispět k vyrovnání pozic (levelling the field, FPVs) v možných asymetrických konfliktech, vojenská převaha a schopnost (nikoliv nutně ochota) intervenovat ze strany USA potrvá.

Demografické proměny. Pracovní trh v USA vyžaduje přísun levné a mladé pracovní síly, aby udržel současné tempo růstu a produktivity. V důsledku je míra migrace do USA tak rozsáhlá, že podle projekcí již nebude bílá populace (resp. WASP – white anglo-saxon protestant) po roce 2050 většinovou. Důsledkem této proměny bude prohlubující se krize americké identity (resp. pro část populace), která může mít negativní politické vyústění ve formě vnitřní nestability a politické fragmentace. Tyto demografické proměny budou taktéž mít vliv na kulturně-politickou orientaci země, a to např. s ohledem na transatlantickou vazbu, která bude přirozeně oslabena; naopak propojení se zeměmi Latinské Ameriky bude sílit. Porodnost v latinsko-amerických zemích zažívá v posledních letech nejvýraznější poklesy v porovnání se zbytkem světa. Bude-li trend pokračovat, kombinace migrace do USA a úbytku přirozeného přírůstku způsobí komplikace pro veřejné finance těchto států, a to např. v oblasti penzijního systému či zdravotnictví.

Vnitřní síla amerického trhu. Lze předpokládat, že vnitřní americký trh zůstane silný, a to nejen kvůli své velikosti a kupní síle obyvatelstva, ale i míře jeho financializace a dostupnosti kapitálu. Silný trh bude do jisté míry ovlivňovat trendy ve světové ekonomice a zároveň určovat standardy (mj. v oblasti nových a disruptivních technologií). Vliv vnitřního amerického trhu na světovou ekonomiku bude však záviset na politických rozhodnutích týkající se nastavení míry deglobalizace a protekcionismu, což následně určí americkou poptávku po dovozu zboží a služeb, ale i potřebou přístupu amerických firem na cizí trhy.

Politická polarizace v USA a jinde, zejména v Latinské Americe, jako výslednice ideologické, afektivní a sociální polarizace bude hybnou silou snižující kvalitu demokracie, efektivitu politických procesů (včetně zahraničněpolitických, popř. posilovat exekutivní složku moci např. v případě blokovaného Kongresu, blokaci mohou působit i ve spojení s deficity a složitou správou veřejných rozpočtů) a prohlubovat politickou nestabilitu. Změna vlády bude v takovém společensko-politickém prostředí více charakterizována otřesy připomínajícími změnu režimů. Její dopad bude modulován (popř. zmírňován) širokým sdílením normy demokracie ve společnosti (včetně omezení radikalizace předvolební rétoriky, přijetím výsledků voleb), podmínkami sociálního smíru (včetně smíru mezi místními komunitami a centrálními vládami v rurálních oblastech Latinské Ameriky) a mírou socioekonomické nerovnosti (prudké změny v těchto indikátorech mohou být slabými signály vnitřního konfliktu).

Posun ekonomické politiky USA k „neo-neoliberalismu“, tj. kombinaci aktivnější role státu při ochraně domácí ekonomiky (např. protekcionistická opatření jako je celní a dotační politika, popř. revaluace měny) při současném zachování nízké míry regulace. Zároveň bude kladen důraz na udržení dodavatelských řetězců (zejména v kritických a strategických sektorech) na území partnerských států (tzv. friendshoring). V důsledku takové hospodářské politiky lze očekávat významné dopady zejména na jižní trhy a dodavatelské řetězce (např. šokový potenciál v případě skokového navýšení cel či devalvace amerického dolaru), ale i transatlantické vztahy a současnou podobu globalizace obecně a vnitřní americkou politiku. Silná role státu a protekční opatření na pozadí geopolitického soupeření především s Čínou budou charakterizovat ekonomickou politiku USA bez ohledu na to, která strana bude ovládat Bílý dům a Kongres, byť radikalita opatření a od nich odvozený disrupční potenciál se mohou lišit.

Rostoucí velmocenské soupeření v jižní Americe především mezi USA a Čínou (a do menší míry Ruskem): Toto soupeření dál oslabí hegemonickou pozici USA v regionu, který se stává více prominentním místem velmocenského střetu, i díky svému nerostnému bohatství důležitému mj. pro moderní zelené technologie. Jak Čína, tak Rusko budou (kromě případů významných domácích krizích, viz pátá část) pokračovat v budování diplomatického, zejména v případě Číny kromě toho ekonomického a částečně vojenského (např. snaha o budování základen) a politického vlivu (např. na základě konceptu „práva na rozvoj“ a obecně snah o exportu čínského rozvojového modelu), v případě Ruska potom vojenského a částečně ekonomického a politického vlivu – včetně politických technologií podpory autoritářských režimů podle šablony aplikované v Africe. V případě lokálních konfliktů je pravděpodobné, že mocnosti budou podporovat různé strany. Pragmatické budování vztahů s diktaturami na straně USA (např. Venezuela) bude diktováno snahou neotevírat prostor pro pronikání vnějších mocností, může se ale negativně promítnout do kvality demokracie a v dlouhodobé (ne-)stabilitě latinskoamerického regionu.

Proměny vládnutí v regionu: V USA nevyhnutelně končí dominantní působení starší generace politického establishmentu. Jak Demokraté, tak Republikáni budou muset generovat nové lídry na federální úrovni. To může zasáhnout i do převažujících modelů vládnutí (např. konflikt federální / státních vlád). Radikální politika (v současnosti zejména spojená s pravicí) bude pokračovat (i v Latinské Americe) a procházet inovacemi. V Latinské Americe bude dále působit pravo/levé kyvadlo, které na strukturální úrovni budou doplňovat prohlubující se výzvy demokratického vládnutí včetně klesající důvěry v instituce a nový populismus (jež nemusí být systémem nezvládnuté, viz střídání moci po Bolsonarově porážce) a omezená schopnost vstřebávat systémové vstupy a čelit tlakům organizovaného zločinu nebo vnitrospolečenských pnutí a konfliktů. Demokratický deficit bude nahrávat posilování čínského (viz Salvador, Guatemala), popř. ruského vlivu.

Rostoucí nativistický sentiment v USA: V souvislosti s demografickými proměnami a krizí americké identity bude hybnou silou v americké politice rostoucí nativistický, popř. více inkluzivní nacionalistický sentiment. Tyto společenské sentimenty se mohou dále přelévat do podpory politických proudů upřednostňujících civilizační narativy a exkluzivistické politiky. V důsledku může docházet k vyšší míře deportací migrantů a tím pádem k přelivu demografické krize do Latinské Ameriky. Trend vyústí ve zhoršení vztahů mezi USA a latinskoamerickými státy, přičemž není vyloučena ani vojenská intervence USA do Mexika za účelem zcela zastavit migrační toky přes jižní hranici USA.

Politické narativy o zahraničním prostředí v USA. Mezi hybné síly formující zahraniční a obchodní politiku Spojených států bude patřit řada politizovaných narativů. Jejich dopad na praktickou politiku bude záviset na ochotě politických elit je využívat pro své politické cíle a na celkové společenské přijatelnosti. Například bude-li růst a technologický rozvoj Číny exponenciálně konkurovat americké dominanci, lze předpokládat, že američtí politici budou více využívat protičínských narativů a tím ospravedlňovat protekcionistickou politiku (viz hybná síla posun ekonomické politiky) a nepřátelské postoje vůči Pekingu. Stejným způsobem mohou být při současné intenzifikaci politické polarizace (viz zvláštní hybná síla) mobilizovány narativy týkající se (ne-)žádoucí intenzity aliančních závazků USA, které mohou v důsledku vést postupnému odstoupení Washingtonu od svých závazků.

Schopnost americké ekonomiky udržet inovační potenciál. Udržení inovačního potenciálu / náskoku zejména proti Číně, ale i dalším trhům, bude mít bezprostřední vliv na ekonomickou i vojenskou bezpečnost USA. Je ale nejisté, do jaké míry se bude dařit udržet tento potenciál kombinací restrikcí (technologické transfery) a pobídek pro rozvoj inovačního prostředí v akademické a privátní sféře (která bude přejímat v inovačním prostředí stále výraznější roli, viz vesmírný výzkum). Kromě nejistoty stran změny geoekonomické pozice USA a průmyslových inovací bude otázka udržení inovačního potenciálu klíčová i pro schopnost dosahovat potenciálně přelomových vědeckých průlomů (known unknowns) v oblasti disruptivních nových technologií (EDTs), včetně obecné umělé inteligence nebo kvantových výpočetních kapacit.

Míra a rychlost přechodu na zelenou ekonomiku v USA. Přechod na zelenou ekonomiku v USA bude vyžadovat vysokou míru investic do infrastruktury, přičemž politická polarizace komplikuje dosažení konsenzu ohledně financování přechodu z veřejných zdrojů. Vysoká úroveň politizace obecnějšího tématu klimatické změny tak tento přechod zpomalí a USA mohou v důsledku zaostávat za jinými částmi světa, např. ve vývoji a aplikaci nových, zelených technologií. Naopak rychlý přechod USA na zelenou ekonomiku vyvolá např. vyšší poptávku po kritických nerostných surovinách (CRM) a tím zintenzivní geopolitickou soutěž o přístup k zásobám mj. v zemích Latinské Ameriky.

Pokles produktivity americké ekonomiky. Produktivita práce ve Spojených státech je tradiční konkurenční výhodou země, a to zejména v průmyslu. Budoucí poklesy produktivity – související s trendy v migraci, s nedostatkem kvalifikovaných pracovníků, snižující úrovní vzdělávání či s nedostatečnou automatizací a implementací autonomních systému ve výrobě a obecně ztrátou inovačního potenciálu – mohou vést k agresivnější obchodní politice USA např. v rámci transatlantické výměny, ale zejména vůči Číně a tím bude docházet k intenzivnějšímu velmocenskému soupeření s Pekingem. Nižší produktivita též povede ke stagnaci mezd, popř. k posilování ekonomických nerovností s přesahem do politické polarizace.

Dopady velmocenského soupeření a deglobalizačních tlaků na pozici latinskoamerického regionu v globální politice. Velmocenské soupeření jako hybná síla, i v důsledku významu lokálních komodit, popřípadě diplomatického kapitálu (hlasování v multilaterálních organizacích) v kombinaci s výzvami demokratického vládnutí, potažmo slábnutí státu (viz výše) má nejisté dopady. Může prohlubovat strukturální problémy regionu a přispívat k jeho destabilizaci (vnější politické patronáty pro asertivní, hybridní / autoritářské režimy s omezenou schopností vstřebávat systémové vstupy, podpora antisystémových hnutí), nebo i eskalovat do přímého střetu např. při vynucování nové „Monroeovy doktríny“ ze strany USA v případě rostoucí přítomnosti čínských vojenských kapacit. Rostoucí ekonomický vliv Číny nicméně není nevyhnutelný a bude ovlivňován mj. stavem čínské ekonomiky (viz stahování investic v posledních letech z Latinské Ameriky, podobně jako např. Afriky), tak friendshoringem ze strany USA.

(Staro-)nové konflikty. Další kritickou neznámou je probuzení starých a vynoření nových konfliktů a politického násilí v důsledku kombinaci politickými systémy nezvládaných / podněcovaných socioekonomických pnutí, střetu o vzácné zdroje, polarizace a vyhroceného populismu (externalizace vnitřních problémů), migračních tlaků a nexu konfliktu a organizovaného zločinu a narkoterorismu. Příkladem může být nedávný nárůst napětí mezi Venezuelou a Guyanou stran oblasti Essequibo (nerostné bohatství, Madurova předvolební strategie). Hraniční konflikty nemusejí být omezeny na jižní Ameriku, ale mohou se (spíše v mírnější podobě) projevit např. i na arktickém severu (hranice Kanady a USA severně od Aljašky).

Vývoj fentanylové krize a potenciál eskalace do „nových opiových válek“. Prohlubující se opiátová epidemie ve Spojených státech má vliv nejen na veřejné zdraví, ale též na hospodářství a národní bezpečnost. Boj proti epidemii na federální úrovni není účinný a politici se více uchylují k sekuritizaci tématu a obviňování latinsko-amerických zemí a Číny z cíleného šíření opiátů do americké společnosti. Vývoj fentanylové krize může vyústit nejen v regionální diplomatický konflikt, ale může dále umocňovat velmocenský konflikt mezi Spojenými státy a Čínou, kdy např. Peking nebude dostatečně reagovat na americké výzvy omezení produkce fentanylu a efektivnější regulaci jeho exportu.

Energetická (ne)závislost regionu. Plnému využití zásob nerostných surovin USA brání regulace, a to zejména omezování těžby v důsledku obavy o enviromentální dopady. Uvolní-li se tato regulace, Spojené státy se mohou stát v oblasti spotřeby energie plně soběstačné – této skutečnosti může dále napomoci intenzita přechodu na zelenou ekonomiku a obnovitelné zdroje. Americká energetická soběstačnost může mít zásadní vliv na zahraniční politiku země a její zájem o bezpečnost některých námořních tras, či případně o stabilitu regionu Blízkého východu. Vyšší kapacita amerického energetického vývozu (tj. LNG) pomůže Evropě dále diverzifikovat dovoz energií.

Zachování členství a (domácí politická) podpora USA pro existující multilaterální organizace a mezinárodní režimy. Liberální světový řád je založen na funkci institucí, které vytvářejí pravidla pro jednání států. Spojené státy, ačkoliv byly mezi hlavními architekty současného systému, tradičně chovají ambivalentní vztah k mezinárodním organizacím a režimům, jelikož je vnímají jako omezující americkou suverenitu a autonomii. Pokud se USA definitivně odkloní od některých institucí (NATO, WTO, MMF, OSN) či režimů (zbrojní, námořní bezpečnost), a to ukončením svého členství či nerespektováním pravidel, povede to k postupné erozi současného světového řádu, který bude vystřídám dílčími režimy a regionálními řády, a k fragmentaci a plurilateralismu.

Pozice a důvěra v americký dolar jakožto mezinárodní rezervní a obchodní měny. Dominance amerického dolaru v mezinárodních transakcích a jako rezervní měny poskytovala USA od konce druhé světové války významné výhody - např. pozice dolaru umožňovala Spojeným státům levnější půjčky či schopnost vytvářet na světové vlády tlak skrze různé finanční sankce. Začnou-li se světové vlády orientovat na jiné měny, např. v důsledku slábnoucí americké ekonomiky či netransparentní monetární politiky, USA budou ztrácet svou výhodnou pozici způsobenou sílou dolaru. Nadužívání sankčních mechanismů, které jsou efektivní díky dominanci amerického dolaru, může též přispět ke ztrátě důvěry v americký dolar a k příklonu např. čínskému jüanu.

Ztráta inovačního potenciálu. Slabými signály mohou být počet technologických průlomů, resp. jejich lokalizace mimo USA; zpomalení či výrazné omezení trendu přílivu mozků na americké univerzity a výzkumné instituce, a kvalifikovaných zaměstnanců na americký trh (v důsledku konkurenceschopnosti jiných pracovních trhů nebo domácí migrační politiky); odliv společností spojených s technologickými inovacemi do atraktivnějších ekosystémů, snižující se podíl amerických technologických jednorožců a start-upů; míra regulace inovací (odklon od permisivního přístupu, preferovaného společnostmi); klesající veřejné investice do výzkumu a vývoje, do vzdělávání a do infrastruktury (zejména v oblastech, kam jsou inovace v současnosti soustřeďovány); a soukromé investice do sektorů, které tradičně navyšují inovační potenciál USA.

Přechod na zelenou ekonomiku. Zřetelnými signály jsou poměr zdrojů elektrické energie (v poměru s jinými státy a strategickými regiony) nebo vývoj elektromobility. Slabým signálem disruptivního potenciálu této kritické neznámé je nestabilita dodavatelských řetězců a nepoměr mezi nabídkou/poptávkou jejich kritických součástí (např. vzácné kovy jako lithium, kobalt, galium atd.). Politizace tématu ve veřejné debatě, viditelná např. ve volbách, a regulatorní změny po nich budou indikátorem vývoje k zelené ekonomice, popř. obracení tohoto trendu (návrat fosilních paliv jako nástroj ekonomické / zdrojové bezpečnosti, zapuštění v konzervativně / nostalgickém politickém diskurzu obnovy „přirozeného světa“ apod.), resp. erodující politický konsensus budou mít rovněž signalizační funkci. Zde je třeba sledovat i vývoj na úrovni jednotlivých států a soukromých firem, které mohou být hybateli přechodu k zelené ekonomice. Přechod k zelené ekonomice vyvolá zvýšený zájem USA o bilaterální dohody a koncese na těžbu v rozvojových zemích / Latinské Americe a může být dalším katalyzátorem velmocenského soupeření v tomto (sub)regionu a přispívat ke geopolitické rivalitě mezi USA a Čínou, ale i EU.

Pozice latinskoamerického regionu v globální politice: Indikátory jsou např. produkce strategicky významných komodit, přítomnost vnějších mocností (Čína, Rusko) v podobě investičních dohod, vlastnictví produkčních kapacit, koncesí apod., přímá vojenská přítomnost (základny), popř. přenos ruského modelu Wagner / African Corps zejména při nárůstu vnitřní nestability a konfliktu (komplexní „řešení“ bezpečnosti pro hybridní režimy). Slabé signály soupeření lze hledat zejména v diskurzech klíčových mocností (např. pushback proti čínskému a ruskému vlivu na straně USA v podobě deklarace zóny zvláštních zájmů v západní hemisféře), a stavu regionálních institucí poskytujících prostředí pro vznik a působení regionálních mezinárodních režimů regulujících vzájemné vztahy mezi latinskoamerickými státy a okolním světem.

(Staro-)nové konflikty: Slabými signály propuknutí konfliktů v regionu mohou být slábnoucí role států (např. působením struktur organizovaného zločinu), vyhrocení identitárních diskurzů (my x oni) a nepřátelská propaganda, sekuritizace v národních bezpečnostních dokumentech / strategiích, struktura vojenských výdajů států v regionu, nebo regionální ambice middle powers v Latinské Americe. Indikace o tom, do jaké míry budou USA ochotny sehrávat pacifikační roli v regionu, i na pozadí velmocenského soupeření, budou nabízet jejich výdaje, strategie (NSS) a politický diskurz vázaný na externalizovaná rizika pocházející odjinud ze západní hemisféry (migrace a ohrožení kulturní identity, drogy a organizovaný zločin apod.).

Podpora mezinárodních organizací a režimů: Za slabý signál amerického odklonu od institucí a režimů liberálního světového řádu lze považovat např. dlouhodobou neochotu amerického Kongresu schválit navyšování kvót MMF či zastavení vyplácení poplatků pro OSN. Dále lze pozorovat (ne)jednoznačnost, s jakou bude americký Senát schvalovat přístup nových členů do NATO, či jakým způsobem se bude americká vláda stavit k možným reformám mechanismu na řešení obchodních sporů (dispute settlement mechanism) v rámci WTO. Tyto kroky budou záležet na rozložení politických sil ve Washingtonu, ale jakmile bude růst nadstranický konsenzus ohledně těchto kroků, bude americký odklon zřejmý.

Energetická nezávislost USA: Slabými signály pro rostoucí nezávislost USA bude zejména odstraňování regulace pro domácí těžbu, výše investic do průzkumy a těžby z mořských ropných vrtů, nižší zájem o dění na Blízkém východě či v oblasti Afrického rohu a rozšiřování infrastruktury pro export nerostných surovin nebo paralelní budování dalších kapacit pro výrobu obnovitelné energie.