Politické násilí

Převažující a prohlubující se ekonomické nerovnosti a související (vnímané) sociální nespravedlnosti, a to v globálním, regionálním, národním a místním měřítku a jejich dopad na legitimitu politických a ekonomických zřízení a vytváření podhoubí pro sociální nestabilitu a vnitrostátní či regionální konfliktní potenciál, který je ve svém důsledku spojen s politickým násilím a migračními pohyby.

Pokračující změny klimatu a jejich nelineární dopady na politickou, ekonomickou a sociální nestabilitu, potažmo politické násilí a konflikt (vzácné zdroje); klimatická změna působící sucha, hladomory, záplavy, velké přesuny obyvatelstva je multiplikátorem konfliktu, zdrojem sociální nespravedlnosti a nestability, migračních tlaků a potlačování lidských práv.

Velmocenská kontestace s potenciálem eskalace do velmocenského (globálního) konfliktu vycházející ze zvyšující se asertivity některých mocností, jejich přetrvávajících či eskalujících koloniálně-mocenských praktik a dále se rozšiřujícím pokusům o rozšiřování sfér vlivu. Tato kontestace v globální politice bude snižovat možnosti řešení lokálních a regionálních vnitrostátních a mezinárodních konfliktů a bude udržovat či vytvářet nestability (včetně např. státních převratů v již destabilizovaných regionech jako Sahel), což může dále rozdmýchávat možnost velmocenského konfliktu.

Existence vysoce nestabilních regionů. Budeme nadále svědky pokračující politické, ekonomické, vojenské a sociální nestability v klíčových oblastech z evropského a českého pohledu, tj. v Africe (zejména v Sahelu) a na Blízkém východě, včetně otázky izralsko-palestinského konfliktu, a oblasti východní Evropy a jihozápadní Asie. Oblast nestabilních sousedních a vzdálenějších regionů bude také živnou půdou pro islámský terorismus, který sice nejvíce zasahuje nezápadní země, nicméně má zároveň systémové pobídky být aktivní i k „západním“ společnostem moderních demokratických režimů, kde je veřejností vnímán jako závažná hrozba a kde je téma mezinárodního terorismu zneužíváno k mobilizaci voličů antisystémových, anti-establishmentových či obecně populistických politických stran.

Polarizace společnosti v západních společnostech i na globální úrovni, která je celkově vyvolávaná extremistickými silami, avšak nejen jimi. Růst významu nových politických štěpení a souvisejících „kulturních válek“, který lze pozorovat v západním světě v posledních několika dekádách, otevírá možnost pro „nové“ či transformované politické aktéry. Tito aktéři nutně nemají extremistický charakter a mohou být primárně důsledkem prožívaných nerovností (ad 1), avšak i tak mohou přispívat k polarizujícím společenským tendencím. Vedle toho existence tekutých revolučních ideologií a (nestátních) hnutí sledujících realizaci politických utopií. Tyto fenomény jsou také spojeny s moderními technologiemi a infrastrukturou k jejich konstituci (transnacionální identity) a mechanické diseminaci revolučních narativů.

Působení dezinformací, dezinformačních kampaní včetně použití nových technologických forem a umělé inteligence realizované pestrými typy aktérů, od extremistických subjektů přes nestátní ozbrojené aktéry, mafie, až po státní subjekty (Čína, Rusko). V posledních letech došlo k přesunu podvratného a dezinformačního působení prostřednictvím tzv. trollů od tzv. trollích farem s osobami soustředěnými na jednom místě (jako byla Agenturu pro výzkum trhu založená Jevgenijem Prigožinem) ke geograficky neukotveným velkým sítím se silným zapojením automatizovaných botů, hovoří se pak i o tzv. “botích farmách (bot farms)”. Ty využívají technické zázemí v Číně, Rusku i dalších zemích a lze je programovat i ve vztahu k aktuálně podporovaným dalším aktérům (například Íránu). Lze očekávat silné propojení mezi šířením deep fake videí, zfalšovaných fotografií a cíleně zaměřených memů zpracovaných umělou inteligencí ve spojení s těmito rozsáhlými sítěmi botů. V souvislosti s restrikcemi od velkých provozovatelů sociálních sítí dochází i k permanentním snahám o hledání vlastních platforem (sítí, diskusních fór) pro extremisticky orientované subjekty. Ti mohou využívat tolerance některých státních aktérů k umísťování násilného extremistického obsahu. Vlastní komunikační kanály na dark webu precizují i skupiny a sítě organizovaného zločinu, které propagují jimi nabízené ilegální zboží a vedou diskreditační kampaně proti subjektům, které proti OZ postupují.

Pokračující či rostoucí role nestátních (ozbrojených) aktérů. Tito aktéři budou schopni vykonávat diverzní, sabotážní a teroristické útoky, a tak budou schopni narušovat například mezinárodní dopravní cesty, mezinárodní komunikačně-infrastrukturní cesty (jako jsou podmořské optické kabely). Tímto působením budou schopni ohrožovat globální komunikační, dodavatelské či energetické řetězce a také ohrožovat fungování slabých a nestabilních států. Jako příklad lze uvést zejména oblast Rudého moře, Adenského zálivu a průlivu Báb al-Mandab v souvislosti s námořním pirátstvím se základnou v Somálsku či aktivitami hútijských bojovníků, Suezský průplav v souvislosti s útoky islamistických brigád Al Furqan, případně Malacký průliv s přetrvávajícím fenoménem moderního pirátství. Další příklady zahrnují Hormuzský průliv či Baltské moře, kde však aktivity směřující k narušení komunikačních tras lze předpokládat spíše od subverzivních složek kontrolovaných státními aktéry (íránské Revoluční gardy, ruské tajné služby).

Zapojení ozbrojených složek tzv. darebáckých států (např. Írán, Severní Korea, Afghánistán, Kuba) do organizovaného zločinu a terorismu. To je také propojeno s dalším prorůstáním politického násilí a organizovaného zločinu stejně jako s kriminální rivalitou a existujícím a prohlubujícím se nexusem mezi organizovaným zločinem a terorismem. Tyto fenomény jednotlivě i společně tvoří zdroje konfliktů. Zároveň jsou na úrovni aktérství spojeny s výše zmíněnou rolí nestátních aktérů v mezinárodní politice.

Oslabování normy nepoužívání násilí. Byť již současný svět je charakterizován oslabováním normy nepoužívání násilí v mezinárodním politice a společenství, tato norma bude nadále oslabovat. To přidává další konfliktní potenciál v globálním měřítku.

Rozvoj nových technologií a jejich využití pro politické násilí. Nové technologie mění tradiční formy násilných konfliktů. Ve vojenské oblasti se technologie jako autonomní drony, umělá inteligence a pokročilé senzorové systémy stávají klíčovými nástroji pro efektivnější vedení války, zvyšování přesnosti útoků a minimalizaci ztrát na životech. Současně však technologie přinášejí nové hrozby v hybridním boji, kde hranice mezi vojenskými a civilními cíli není jasně vymezena. Sledovací technologie, jako jsou pokročilé kamerové systémy s rozpoznáváním obličejů nebo sledování mobilních telefonů umožňují autoritářským režimům monitorovat a kontrolovat své obyvatelstvo s větší efektivitou a přesností. Tato technologická infrastruktura umožňuje nejen snadnější odhalování disidentů a opozice, ale také cílené potlačování jejich aktivit, od blokování online obsahu po zadržování aktivistů.

Výnosnost aktivit organizovaného zločinu a existence komodit, které jsou pro organizovaný zločin atraktivní pro obchodování. Pro organizovaný zločin jsou některé komodity zvláště atraktivní, buď kvůli jejich vysoké hodnotě na trhu (např. narkotika, zbraně), nebo nedostatečně fungující či neexistující regulaci (převaděčství, obchod s lidmi), což umožňuje zločineckým skupinám snadněji operovat s těmito komoditami a získávat z nich zisky.

Rozvoj komunikačních technologií a platforem, které extremistickým silám a organizovanému zločinu umožňují jednoduše komunikovat v globálním měřítku. Pomocí těchto platforem lze mobilizovat a demobilizovat sympatizanty na dálku, případně za použití pokročilých nástrojů umělé inteligence (např. deep fake) a dezinformací cílit na konkrétní státy, jejich populace a politické systémy s cílem je oslabit.

Pokračující polarizace západních i některých nezápadních společností a nárůst nového populismu a politického extremismu, který neváhá (a to i za podpory vnějších aktérů) své stoupence mobilizovat bezskrupulózními metodami, včetně dezinformací, deep fake, či přímými výzvami k násilí, které se mohou stát skutečností a vést k pokusům o státní převrat či povstání.

Diferencovaná technologická a společenská adaptace na dopady klimatických změn. Ve státech (případně celých regionech), které nebudou mít funkční adaptační strategie, budou dopady klimatických změn jednou z nejvýznamnějších hybných sil, která bude mít přímý dopad do takřka všech společenských domén; bude přispívat k oslabování sociální soudržnosti a státních struktur a bude působit jako zdroj politického násilí a migračních toků. (P, M, E, S, Infra; pravděpodobnost: vysoká)

Slábnutí schopnosti “uspořádávat” globální a regionální politiku. To je dáno jak upadající hegemonií (tlumící konflikt), tak špatně fungujícím systémem OSN, kdy v nedávné době v případě významných konfliktů (Tigraj, Súdán, Mali, Sýrie) byla role institucí jako RB OSN značně pasivní, a to z valné části v důsledku promítání velmocenských zájmů do rozhodovacích procesů mezinárodních institucí.

Vývoj velmocenského soupeření, oportunistické strategie revizionistických mocností (Rusko, Čína) a middle powers, zahrnující přímo či nepřímo konflikt a politické násilí. Zejména se jedná o pronikání těchto aktérů do Afriky, ale i Latinské Ameriky, postsovětské Eurasie, jihovýchodní a západní Asie a některých evropských zemí. Nástroje, které tyto státy při šíření svého vlivu používají, mohou zahrnovat celou řadu bezskrupulózních aktivit (včetně přímé či nepřímé podpory či využívání extremistických, antisystémových a kriminálních skupin), které neberou ohledy na politickou či ekonomickou stabilitu dotčených zemí. V důsledku mohou vést k růstu politické nestability v dotčených zemích, k politickým převratům, povstáním, či občanským válkám.

Rostoucí počet a intenzita ozbrojených konfliktů různého charakteru, které destabilizují celé regiony a přispívají tak k tomu, že se jednotlivé státy či celé regiony mohou pro nízkou míru politické/státní kontroly a regulace stát atraktivním místem pro působení extremistických a kriminálních skupin a zdrojem pro neregulérní migraci. (M; pravděpodobnost: vysoká)

Působení třetích zemí skrze instrumentalizaci migrace, resp. využívání nelegální migrace jako nástroje hybridních strategií revizionistickými aktéry, jak již tomu bylo v minulosti u přímých sousedů EU Turecka, Ruska či Běloruska tzv. přímou instrumentalizací. Vedle toho se dá také očekávat působení „nepřátelských“ zemí nepřímo ve zdrojových zemích migrace s cílem podporovat či vyvolávat politickou, vojenskou, ekonomickou a sociální nestabilitu, která povede k vytváření či udržování migračních tlaků. (P, M, E, S; pravděpodobnost: vysoká)

Externalizace migrace v EU. Pokračování trendu o pokus externalizovat řízení migrační a azylové politik do třetích zemí, a to například skrze migrační kompakty, vytváření hotspotů ve třetích zemích, kde by probíhalo pre-procesování žádostí o mezinárodní ochranu, či vykonáváním mísí Evropské agentury pro pohraniční a pobřežní stráže ve třetích zemí. Větší důraz na politiku biče (tedy negativním pobídkám jako je odebírání finanční pomoci, zhoršování (bez)vízových vztahů a podobně), spíše než cukru (vyšší finanční pomoc, zlepšení přístupu na trh, vízová liberalizace), vůči třetím zemím a potenciální ztráta dostatečných pobídek pro tyto země s EU efektivně spolupracovat. (P; pravděpodobnost: střední).

Jednání o shodě na pojetí extremismu, terorismu a organizovaného zločinu mezi rozhodujícími globálními politickými aktéry, a to včetně efektivity opatření proti transportu zbraní pro násilný extremismus, terorismus a organizovaný zločin. Výsledky budou mít přímý dopad na charakter a úspěšnost boje proti těmto fenoménům. (P; pravděpodobnost: střední)

Rozsah, míra, lokalizace konfliktů s vlivem na migraci, extremismus a organizovaný zločin. Na průřezové jevy budou mít dopad konflikty v konkrétních regionech a jejich délka a intenzita, které jsou obtížně predikovatelné. Extremisté na území Evropy i České republiky budou takticky reagovat na aktuální vývoj konfliktů a zneužívat jej pro svoje cíle. Organizovaný zločin se adaptuje na komodity, které budou kriminalizované a ziskové ve vztahu ke konfliktům a z konfliktních oblastí budou přicházet migrační vlny (samozřejmě v případě konfliktů v Evropě a její blízkosti budou tyto vlny silnější).

Síla a charakter extremistických sil, míra jejich radikalizace a jejich role v politice rozhodujících aktérů globální politiky a role subjektů de facto reprezentujících organizovaný zločin v politice těchto aktérů v kontextu udržení vnitřní soudržnosti demokratických zemí. V současné době je obtížně predikovatelná přesná síla extremistických hnutí a jejich případný potenciál (kapacita a odhodlanost) k násilným akcím a uchopení moci. Extremistické postoje se mohou infiltrovat do veřejnosti v míře, která je nyní také obtížně predikovatelná. Organizovaný zločin i extremismus budou mít sílu pro působení i ve vazbě na funkčnost států, a v současné době je obtížné predikovat odolnost společnosti a etablované politiky jim čelit.

Udržení adekvátních početních stavů a loajality ozbrojených sil. S pronikáním extremistických postojů do veřejnosti souvisí i to, jaký způsobem budou těmito postoji ovlivněny ozbrojené síly, zda bude zájem o jejich zneužití pro protistátní účely a jaká část jejich personálu se bude ochotna podílet na případných neloajálních aktivitách. To se týká v různé míře různých zemí a představit komplexní predikci tohoto jevu není možné. Další nejasnost je vázána na nejasnou etnicko-náboženskou strukturu vybraných ozbrojených sil, která může způsobit vnitřní konflikty v nich. Zdrojová základna pro potírání extremismu a organizovaného zločinu. Bezpečnostní složky určené pro potírání extremismu a organizovaného zločinu nemají jasně dané, jakým způsobem budou zajištěny zdroje pro jejich činnost, a to i vzhledem k tomu, že se objevují tendence k omezení policejních sborů a omezení zbrojení. Navíc protivníci (státy, extremistické skupiny, skupiny OZ) se mohou snažit tzv. přeplácet příslušníky státních bezpečnostních složek a získávat je na svoji stranu.

Nárůst počtu konfliktů (včetně konfliktů pouze manifestovaných, nenásilných nebo nízké intenzity) v kritických regionech (zejména Blízký východ, Subsaharská Afrika, Africký roh), např. dle SIPRI, HIIK Conflict Barometer apod.

Narůstající důležitost nových politických štěpení týkajících se socio-kulturních otázek, otázek spojených s globalizací, transnacionalizací a regionální integrací. Za signály tohoto vývoje mohou být považovány dominance prostoru věnovanému tzv. kulturním válkám v politických diskusích, radikalizace diskurzu a výrazný počet násilných činů s ním spojených.

Neochota populace v branném věku vstupovat dobrovolně do profesionální armády. Rostoucí počet trestných činů spojených s extremismem mezi příslušníky policie, armády, či jiných ozbrojených složek. Střety mezi různými etnickými a náboženskými entitami v armádě a bezpečnostních složkách.

Klesající nebo stagnující rozpočty pro bezpečnostní složky. Je třeba sledovat celkový ekonomický vývoj i procenta vynakládané na obranu a bezpečnost. Signálem je opakovaný pokles absolutních i relativních hodnot.