Postsovětský prostor - Rizika a příležitosti

Riziko rozpadu Ruské federace s sebou nese i ztrátu kontroly nad jadernými zbraněmi, šíření násilných skupin. Tyto ozbrojené skupiny vyvolávají střety nejen mezi sebou, ale šíří se i do dalších zemí. Dlouhodobě podfinancované silové složky, jmenovitě policie, nejsou schopny problému čelit. Konflikty vznikají i na hranicích jednotlivých nově vzniklých republik. Částečně hrozí secese kavkazských republik či oblastí na Dálném východě. Ztráta kontroly nad územím může přinést i ekologické problémy. V neposlední řadě může zvednout vlnu migrace. Jedná se tak o riziko výrazně bezpečnostní s ekonomickými prvky v podobě nákladů na bezpečnost.

Rozpad Ruska

Pravděpodobné -- v případě rozpadu se chaos jeví jako pravděpodobná varianta.

Pravděpodobné -- rozpad země s sebou nese relativně menší riziko ztráty kontroly nad jadernými zbraněmi, výrazně vyšší riziko ztráty kontroly nad např. ekologickými projekty. V tomto horizontu ale může nastoupit znovuintegrace těchto systémů.

Jedná se především o problém migrace a její kriminalizace. Část příslušníků ozbrojených skupin bude mít přímou bojovou zkušenost z Ukrajiny (hlavně v kontextu 2035). To klade velkou váhu na bezpečnostní složky a tajné služby. Proti rozpadu samotnému je možné dělat jen málo, rozhodně je nelze používat jako důvod pro ochranu současné vládnoucí kliky. Důležité bude odolat tlakům na „úspory" v podobě snižování stavů v příslušných orgánech a úřadech. Zároveň je nutné i řešení v rámci Evropské unie, nikoli jen jako Česká republika.

Vysoký dopad -- nekontrolovaná migrace vytváří nápor na sociální systém, navíc i existuje nebezpečí v podobě zhoršení bezpečnostní situace. Namísto relativně jasného stavu nastoupí mnoho nejistot spojených právě s rozšířením kriminálních skupin.

Scénář nazvaný „Rozpad postsovětského prostoru" je širším okruhem daného. Černá labuť pracuje s variantou, že Rusko ztrácí nejen kontrolu nad zeměmi kolem sebe, ale i nad samotným územím Ruské federace, a to včetně vnitřní bezpečnosti.

V periferních oblastech Ruské federace budou dominovat místní mocenská centra. Zejména na severním Kavkaze dojde k ustavení de facto islamistické diktatury, výrazně propojené s organizovaným zločinem, v etnicky ruských oblastech dojde k vzestupu etno-náboženských pravoslavných extremistů napojených na kriminální struktury. To podpoří migrační tlaky s cílovou destinací Evropa, včetně Česka. Spolu s migranty hledajícími lepší životní podmínky dojde k průniku organizovaného zločinu do Česka s rizikem infiltrace radikálních islamistických skupin či etno-náboženských ruských pravoslavných extremistů. Zatímco islamistické skupiny se v Česku budou snažit spíše získávat kriminálními aktivitami financování pro svou činnost v jiných zemích, ruští etno-náboženští extremisté se budou přímo podílet na destabilizaci Česka, včetně terorismu a sabotáží.

Úpadek Ruska a fragmentace jeho sousedství

mírně pravděpodobné

pravděpodobné

Riziko lze mitigovat jak zvýšenou kontrolou migračních proudů z Ruska a sousedních zemí prostoru obecně, tak působením dovnitř Ruska prostřednictvím podpory demokraticky a liberálně smýšlejících jednotlivců a organizací v Rusku. Je třeba umožňovat těmto lidem a skupinám bezpečný pobyt v Česku, a to včetně studia, a podporovat jejich návrat do Ruska v situaci, kdy to bude možné. Jedná se pak speciálně o příslušníky národnostních menšin. Podporovat je také třeba nezávislá ruskojazyčná média, včetně RFE/RL. Je rovněž nutno aktivně působit v oblasti integrace migrantů, zabránit vzniku segregovaných a sociálně vyloučených lokalit, v nichž může organizovaný zločin a extremismus nacházet živou půdu.

Významný dopad neřešeného rizika se projeví zejména v oblasti vnitřní bezpečnosti, a to jak nárůstem organizovaného zločinu se všemi negativními aspekty v měřítku sice menším než v 90. letech 20. století, ale s o to větším potenciálem k destabilizaci společnosti, která oproti 90. letům 20. století bude mnohem citlivější na kriminalitu spojovanou s mezinárodní migrací, a ještě více na teroristické útoky a sabotáže. To může v důsledku vést k útokům na početné emigrantské komunity z regionu a k podpoře radikálních či antisystémových politických stran a hnutí. Vznikat mohou etnicky segregované lokality představující živnou půdu pro organizovaný zločin a etno-náboženský extremismus. Může také dojít k velmi nebezpečnému spojení místních konzervativních extremistů s etno-náboženskými pravoslavnými extremisty.

Po ruském úspěchu ve válce proti Ukrajině a posílení ruské pozice v sousedství prostoru Rusko setrvá na trajektorii vysokých vojenských výdajů a politik nacionalismu a militarizace. Země bude nadále ovládaná revanšistickými elitami snažícími se o posílení ruské pozice a oslabení západní, a především evropské, opozice. S ohledem na pomalu rostoucí obranné schopnosti Evropy a horší dlouhodobý ekonomický výhled Ruska se rozhodnou pro riskantní operaci proti pobaltským státům doufajíce v rychlý vojenský a politický úspěch a neakceschopnost EU a NATO. EU a NATO nicméně zareagují a konflikt eskaluje do vojenských operací velkého rozsahu a vysoké intenzity s dopady napříč Evropou.

Nové impérium

nepravděpodobné

velmi nepravděpodobné

Prevence vypuknutí konvenčního konfliktu s Ruskou federací musí kombinovat vojenská opatření se zahraničněpolitickými a diplomatickými. Obě strany prevence jsou přitom vzájemně propojené. Po obranné stránce je třeba urychleně navyšovat obranné kapacity tak, aby okno zranitelnosti nevzniklo nebo bylo minimalizováno. Paralelně je pak třeba posilovat vztahy se západoevropskými státy a udržovat transatlantickou vazbu tak aby bylo zachováno odstrašení vyplývající ze společné obrany. Zároveň je třeba působit na spojenecké země, aby navyšovaly vlastní obrané schopnosti a plnily cíle obranného plánování NATO, což bude možné pouze v případě, že je sami budeme zcela naplňovat.

Zcela zásadní dopad: Vypuknutí konvenčního konfliktu vysoké intenzity s Ruskou federací by ohrozila prakticky všechny klíčové zahraničněpolitické zájmy. I v případě, že se samotné boje budou odehrávat na východ od našich hranic, mohou strategické údery, stejně jako sabotáže a kybernetické útoky přímo a zcela zásadně dopadat na bezpečnost českého území, přičemž konflikt zároveň velmi významně ohrozí ekonomickou bezpečnost a vzhledem k nárokům z něj vyplývajícím na českou populaci i politickou stabilitu. Mezinárodní právní řád by pak byl velmocenským konfliktem nevyhnutelně zcela zásadně otřesen.

V rámci soupeření mezi USA a Čínou nastane zásadní sblížení mezi USA a Ruskem. USA v obavě ze stále rostoucí síly ČLR začnou pragmaticky hledat způsoby, jak oslabit vazby Moskvy na Peking a přesměrovat ruskou zahraniční politiku směrem k větší neutralitě nebo dokonce spolupráci s Washingtonem. Signály: zmírnění sankčního režimu vůči Rusku výměnou za jeho omezenou podporu ČLR v indo-pacifickém prostoru, plné obnovení diplomatických kanálů mezi Washingtonem a Moskvou. USA mohou Moskvě nabídnout ekonomické a technologické pobídky za omezení ruské vojenské a ekonomické spolupráce s Čínou. Důsledky: Významné posuny v globálním řádu: Evropa se ocitne v nejisté situaci (některé státy EU podpoří nový pragmatický přístup USA k Rusku, jiné, zejm. státy východní Evropy, jej budou vnímat jako zradu jejich bezpečnostních zájmů. ČLR bude čelit nové strategické výzvě, bude se muset více spoléhat na vlastní zdroje v ekonomické a vojenské oblasti. Rusko získá nový manévrovací prostor k vyjednávání lepších podmínek pro svou ekonomiku, zároveň však bude vedení vystaveno vnitřním tlakům kvůli změně dosavadní politiky.

„Černá labuť": Strategická realignace mezi USA a Ruskem na pozadí střetu USA-Čína

Mírně pravděpodobné: Jedná se o kategorii černá labuť, důležitou proměnnou je zde pokračování politiky, jakou momentálně realizuje Trumpova administrativa (je přitom otázkou, nakolik se jedná o krátkodobý či dlouhodobější trend, nakolik jde o strategii sdílenou dalšími vlivnými osobami v americké administrativě, schopnou přetrvat po celé volební období i za jeho rámec); vlivným faktorem jsou další volby v USA i politika Putinova Ruska.

Mírně pravděpodobné: S ohledem na otázku dis/kontinuity vývoje v americké zahraniční politice; otázku vnitřního vývoje v Rusku po smrti/odchodu Putina; otázku, zda dojde k otevření dalšího ohniska konfliktu (Čína-Tchajwan/USA, Blízký východ, Rusko a jeho sousedství, event. konflikt Rusko-NATO/EU).

V krátkodobém horizontu, tj. do roku 2030, by ČR měla usilovat o udržení spolupráce s USA, zejména skrze formulaci evropské strategie nabízející USA strategickou spolupráci v klíčových oblastech, jako je např. Indo-Pacifik. Zároveň by se ČR měla aktivně podílet na koalici evropských zemí schopných iniciativ oslabujících ruský vliv a posilujících evropskou relevanci pro jednání s USA a Ruskem. Ve střednědobém až dlouhodobém výhledu by Česká republika měla vypracovat ucelenou adaptační strategii pro případ sbližování USA a Ruska, která by zahrnovala přehodnocení jejího postoje k evropské obraně. Klíčové je posilování autonomních evropských kapacit, zejména v protivzdušné a kybernetické obraně či elektronickém vedení války, a přispění k vytvoření evropského odstrašení schopného kompenzovat případné stažení USA z Evropy.

Dopady především v širší oblasti bezpečnosti (vč. dopadů na mezinárodní řád a stabilitu (fungování současného uspořádání mezinárodní politiky, jejích pravidel a mezinárodních režimů): Riziko destabilizace evropské bezpečnostní architektury a oslabení obranných závazků USA vůči evropským partnerům. Dopady zahraniční politiky USA na ekonomickou bezpečnost, v širším smyslu i na prosperitu občanů. Dopady sblížení USA-Rusko na komunikační, informační a kybernetickou bezpečnost: Sbližování USA a Ruska povede k fragmentaci Evropy a polarizaci přístupu k Moskvě. Dopady na společenskou a politickou stabilitu: ČR bude zpočátku mezi státy prosazujícími tvrdou linii vůči Rusku a posílení evropské spolupráce, avšak rostoucí vnitřní polarizace a tlak proruských politických sil povedou k postupnému oscilování mezi tvrdým postojem a snahou o normalizaci vztahů. Tento vývoj oslabí schopnost ČR formulovat konzistentní strategii a aktivně se podílet na tvorbě evropské bezpečnostní politiky. Tento rozkol ČR izoluje v evropských strukturách, zatímco Rusko bude využívat ekonomické a informační nástroje k dalšímu prohlubování nejistoty. Výsledkem může být oslabení českého vlivu na podobu evropské obrany a bezpečnostních garancí, a rovněž politická a bezpečnostní marginalizace ČR v rámci EU.

Riziko sblížení USA a Ruska je součástí „černé labutě", která počítá s významnější změnou dynamiky ve vztahu USA-Čína-Rusko, s výrazným dopadem na EU. Vedle tohoto rizika scénář pracuje s příležitostí, kterou je posílení EU jako geopolitického aktéra.

Rozdělení Ruska na menší celky s sebou ponese i redefinici jejich vnějších vztahů. Namísto současné politiky přezíravé vůči zemím střední Evropy budou nové celky výrazně menší, a tedy i ochotnější k funkčním vztahům s jinými partnery. Menší celky pak umožňují i výběr partnerů s preferencí demokratických, resp. Demokratičtějších.

Rozpad Ruska

Mírně pravděpodobné -- v případě rozpadu nejsou kontury nových celků jasné.

mírně pravděpodobné

Strategie spočívá ve sledování a pružné reakci na nové podmínky. Česká republika musí oproti silnějším hráčům hledat svoji niche. Zároveň s tím není nutné tříštit síly na vztahy se všemi nově vzniklými subjekty. Důležitým momentem tak bude výběr vhodných kandidátských států pro případný vzájemný obchod a navázání bližších vztahů. To klade vysoké nároky na expertní činnost a diplomatický sbor. Rychlost a přesnost jeho reakce může vyrovnat relativní nevýhodu oproti větším a finančně silnějším státům.

Dopady naplnění sahají od politických (proměna vztahů, snížení napětí vzhledem k absenci Ruska s jeho imperiálními ambicemi) po ekonomické (možnost navazovat kontakty s jednotlivými republikami vzniklými na základě vzájemné ekonomické výhodnosti). Nově vzniklé subjekty budou o něco vstřícnější dohodám, než jak je tomu v případě současné Ruské federace, používající nátlakové metody.

vazba na krach ruské snahy integrovat region

Úpadek moci Ruska bude pro sousedy příležitostí (a také nutností) hledat nové zahraniční partnery. Vedle Číny, Turecka, ale také Indie mohou těmito partnery být i EU a jednotlivé evropské země. Česko může hrát významnou roli ve facilitaci vazeb mezi EU a některými státy v regionu, popř. být aktivním aktérem přispívajícím k ekonomické a politické transformaci zemí jako Ukrajina, Moldavsko, Gruzie, Arménie, či Kazachstán. Česko má v těchto zemích stále dobrou image a zároveň není vnímáno jako stát s (vel-)mocenskými ambicemi. Charakter spolupráce bude pochopitelně záviset na politickém vývoji v příslušné zemi, např. v Gruzii může dojít při utužení diktatury Gruzínského snu k reálnému odklonu od spolupráce s EU a výrazné preferenci Číny apod.

Úpadek Ruska a krach jeho snahy integrovat prostor

pravděpodobné

pravděpodobné

Systematicky udržovat vztahy se zeměmi v regionu, zejména se soustředit na oblasti školství, vědy, kultury, podpory demokracie a občanské společnosti. Podporovat zapojení do Erasmus+, CEEPUS, V4+, spolupráce mezi grantovými agenturami na principu lead agency, obecně pak měkké projekty. Cílem je podporovat vznik místních elit s pozitivními vazbami na Česko a EU. Strategickou nutností pak je za každou cenu udržet a podporovat fungování RFE/RL. Vedle měkkých projektů je nutno se soustředit i na investice do infrastruktury, průmyslu, obrany apod., ale jen tehdy, pokud dávají smysl v kontextu evropských politik a principů, včetně energetické a společenské transformace, udržitelnosti apod. Je třeba zachovat a podporovat obraz Česka a EU jako normativního aktéra, který se však nebojí spolupráce i na úrovni obrany a vojenství.

Rozvoj přátelských a kooperativních vztahů se zeměmi regionu posiluje bezpečnost Česka jak ve smyslu územní, tak ekonomické bezpečnosti. Stabilní a relativně silné země jako Ukrajina, Kazachstán, Gruzie, Arménie apod. budou tvořit předsunutou hráz pravděpodobně stále nepřátelskému Rusku před pronikáním do Evropy či na Blízký východ. Energetické a nerostné zdroje Ukrajiny, Ázerbájdžánu a Kazachstánu budou tvořit vítanou součást diverzifikace zdrojů bez rizika jejich weaponizace (s částečnou výhradou k Ázerbájdžánu). Uzavírání rovnocenných partnerství bez tlaku na velmocenskou dominanci podpoří principy multilaterálního uspořádání mezinárodního systému a mezinárodního práva.

Úspěch Ruska na Ukrajině a posílení a konsolidace Ruské federace mimo všechny zřejmé negativní dopady na bezpečnost ČR přinese i příležitost. Posílené Rusko bude představovat výrazně větší hrozbu, vnímanou citelněji i západní Evropou. To povede k většímu sjednocení vnímání ruské hrozby napříč Evropou včetně západní Evropy. To povede k větší ochotě evropských států investovat do obraných kapacit, zvláště těch relevantních pro obranu východního křídla NATO, což zvýší jak bezpečnost ČR, tak i dalších bezpečnostních zájmů ČR v podobě zadržování Ruska a ochrany nezávislosti států východního křídla aliance.

Nové impérium

mírně pravděpodobné

pravděpodobné

Pro naplnění příležitosti bude klíčové aktivně diplomatická a veřejně diplomatická práce, podpořená konkrétními národními kroky, které dodají diplomacii i veřejné diplomacii na kredibilitě. Po diplomatické stránce bude zásadní podporovat a udržovat společný evropský postup, tak aby tváří v tvář vyšší míře hrozby nedošlo naopak k rozdělení států na ty posilující obranu a bezpečnost a ty vydávající se cestou akomodace. Veřejná diplomacie pak může napomoci získat veřejné mínění především západních států. Obojí bude nicméně muset být podloženo vlastním obranným a bezpečnostním úsilím, jinak diplomatické kroky nebudou vnímány jako věrohodné.

Naplnění příležitosti oproti navázanému scénáři by měla významný dopad na zajištění bezpečnosti území, které bude vždy záviset na spojeneckých vazbách. Významný dopad by měla i na komunikační, informační a kybernetickou bezpečnost, kde je role pevní spojeneckých vazeb rovněž významná, byť omezenější než v případě bezpečnosti území. Nakonec by mělo naplnění příležitosti i významný dopad na mezinárodní právní řád a stabilita, který by rozpadem evropské jednoty tváří v tvář silnému Rusku významně utrpěl.

Změna dynamiky v trojúhelníku vztahů USA-Rusko-Čína charakterizovaná nárůstem konfliktního potenciálu mezi USA a Čínou a případným sbližováním Ruska a USA přiměje EU k realizaci odvážnějších kroků směrem k větší strategické autonomii v bezpečnostní oblasti. Tyto kroky budou doprovázeny také posilováním vazeb a popř. vytvářením nových vztahů v oblasti mezinárodní politické i ekonomické spolupráce. Půjde především o aktéry, jako jsou Velká Británie, Kanada, Austrálie, Nový Zéland, popř. Japonsko, další státy (jiho)východní Asie a indo-pacifické oblasti. EU bude pokračovat v aktivní politice vůči svému sousedství, včetně zemí v regionu bývalého Sovětského svazu (Moldavsko, Ukrajina, jižní Kavkaz) a v politice rozšiřování.

„Černá labuť": Strategická realignace mezi USA a Ruskem na pozadí střetu USA-Čína

Mírně pravděpodobné -- v desetiletém horizontu nebude možné naplnit všechny podmínky vedoucí ke strategické autonomii EU, mírně pravděpodobný je spíše trend naplňování těchto podmínek, ve spojení s posilováním spolupráce v rámci širší „koalice ochotných". Rizikem jsou ekonomicko-politické kroky Trumpovy administrativy narušující předvídatelnost vývoje v mezinárodním systému, vnitřní pnutí a nedostatek soudržnosti v rámci EU v souvislosti s vnitřním vývojem v členských státech, možné opětovné posílení Ruska v sousedních zemích ohrožující potenciálně také EU, vývoj na území Ukrajiny, možnost dalšího konfliktu v mezinárodním prostředí, kterého by se účastnila Čína, či konfliktu na Blízkém východě za účasti USA.

mírně pravděpodobné

Realizace priorit Bílé knihy o evropské obraně z roku 2025 a plné zapojení ČR do realizace této strategie. Pokračování v podpoře politiky rozšiřování EU (západní Balkán, Moldavsko, Ukrajina, popř. Gruzie) při zohlednění pragmatických možností tohoto procesu (včetně modelů graduální a sektorové integrace). Zapojení do procesu rekonstrukce Ukrajiny. Další posilování diplomatických vazeb a ekonomických vztahů s aktéry, jako jsou Velká Británie, Kanada, Austrálie, Nový Zéland, popř. Japonsko, další státy (jiho)východní Asie a indo-pacifické oblasti. Důležitá je pragmatická politika vlády bez ohledu na její politické složení, vedená snahou využít ekonomických a dalších příležitostí, ve spolupráci s příslušnými komponenty podnikatelské sféry. Odolávání tlakům z antisystémových částí politického spektra.

Pozitivní dopady v širší oblasti bezpečnosti (vč. dopadů na mezinárodní řád a stabilitu (fungování současného uspořádání mezinárodní politiky, jejích pravidel a mezinárodních režimů): Posílení autonomie EU v bezpečnostních otázkách, spolupráce v transatlantickém prostoru (Kanada) a Indo-Pacifiku, pokračování politiky rozšiřování EU na západní Balkán a do východní Evropy (post-sovětský prostor). Negativní dopady v širší oblasti bezpečnosti: výrazné ochlazení vztahů s USA s politickými, ekonomickými i bezpečnostními dopady (budoucnost NATO); možnost posílení Ruska ve spolupráci s USA a ohrožení ze strany Ruska pro EU, NATO i ČR. Související dopady v oblasti komunikační, informační a kybernetické bezpečnosti; společenské a politické stability: vnitřní situace členských států EU (vč. ČR) -- populismus, informační kampaně; zájmové tlaky; hrozba, že vlády v EU podlehnou těmto tlakům a přestanou sledovat strategie a politiky nezbytné k naplnění této příležitosti. Pozitivní dopady na ekonomickou bezpečnost: Navázání a posílení nových partnerství a příležitostí v ekonomické oblasti a obchodu. Negativní dopady: Možnost spirály „obchodní války" mezi EU a USA

Vazba na riziko „Sblížení USA-Rusko", ale také na příležitost „Posílení a sjednocení pozice Evropských států vůči Rusku".