Scénáře vývoje EDTs

Rozvoj umělé inteligence prorostl do všech segmentů EDTs postupným zaváděním autonomně se rozhodujících AI systémů. V důsledku nedostatečné normativní regulace AI mezi sebou soupeří systémy AI sloužící autokratickým režimům, korporacím a superbohatým jedincům na jedné straně a systémy AI sloužící demokratickým režimům na straně druhé. Hranice není vždycky zřejmá, nicméně stav interpretace faktického dění na světě se stala kriticky závislou na institucionálních autoritách (e.g. syndikát novinářů) v demokratických režimech, jelikož vliv autokracií, korporací a superbohatých jedinců úspěšně buduje alternativní výklad reality sloužící jejich vlastním zájmům. AI a funkční BCI (Brain-Computer Interface) umožní vznik nového trhu druhotných zařízení pro vylepšení těla a smyslů člověka. To povede k prohloubení nerovností mezi různými vrstvami společnosti. Vzniknou nové formy loajality a závislosti spotřebitelů na korporacích, ale i zcela nové formy profesí, které se rozrostou na jiná planetární tělesa vyžadující technologicky závislou péči o tělo. Finanční síla korporátní sféry vyroste natolik, že se jí ekonomicky racionalizuje trvalé působení ve vesmíru včetně lokální těžby základních surovin (voda, vzduch, metan). Základny (Artemis) financované z veřejných peněz budou plně závislé (Měsíc, Mars) na zásobování soukromými subjekty. Probíhá komplikovaná debata o právním zakotvení a politické správě základen soukromých společností na jiných planetách. Rozmělňující se vazba na stát vypouštějící vesmírné těleso (launching state) vytvoří řadu malých základen, kde vedení korporace rozhoduje bez ohledu na mezinárodní právo s argumentem bezpečnosti jejich pracovníků (astronautů). Globální klimatická změna na Zemi způsobí masivní migraci do chladnějších a bohatších oblastí, jehož řešení bude stát na schopnosti korporátní sféry vybudovat továrny na zachytávání uhlíku financované ze silně zadlužených veřejných zdrojů. S ohledem na různé geografické polohy států a z nich vyplývající divergentní zájmy budou autokratické země (primárně Rusko) bojkotovat vznik těchto továren a sabotovat jejich provoz, neboť klimatická změna a těžba fosilních paliv je v jejich národně ekonomickém zájmu. Nanotechnologický vývoj je využíván ke zdokonalení léčebných postupů. Propojením s biotechnologiemi a schopností produkovat a šířit v lidském těle stimulující a návykové látky dochází k výraznému zapojení nanotechnologií do konzumního využití pro individuální potřeby. Nanotechnologie budou adaptovány i pro úpravu životního prostředí a budou využívány k likvidaci odpadu prostřednictvím přetváření těchto odpadů na využitelné látky. Nanotechnologie sice mají podléhat etickým a právním principům, ale v některých případech jsou zneužívány pro kriminální účely, včetně likvidace konkurenčních průmyslových zařízení. Proto se vytváří i prostředky boje proti takovému zneužití a dochází k nanotechnologickým nestátním válkám.

Mezi USA na jedné straně a Ruskem a ČLR se vztahy zhoršily a zmíněné státy přistoupily k recipročnímu odstoupení od dohod o kontrole zbrojení a zastavení jakýchkoliv jednání o možné budoucí kontrole v oblasti využití hypersonických a dalších technologií jako jsou bezpilotní (autonomní) systémy, což následně vedlo ke zrychlení závodů ve zbrojení, jelikož významní aktéři výzkumu zejména hypersonických technologií nebyli nijak omezování a vázáni jakýmikoliv dohodami. Následně a v souvislosti s nezájmem velmocí o dialog došlo ke zhroucení systému kontroly zbrojení prakticky ve všech oblastech. V souvislosti s nemožností dialogu o kontrole nasazování hypersonických technologií byly tyto rozmístěny v klíčových světových regionech k udržení křehké rovnováhy. Vzhledem k soupeření USA a ČLR kladly USA důraz na region Indo-Pacifiku, což mělo významné bezpečností implikace pro Evropu, kde se projevila zmíněná prioritizace USA, rozmisťování ruských systémů a nedostatečné evropské kapacity v oblasti konkrétních zbraňových systémů i protiopatření proti nim. V rámci soupeření velmocí a podpory menších státních i nestátních aktérů budou hypersonické technologie v podobě miniaturizovaných střel poskytnuty zmíněným státním i nestátním aktérům. To v některých regionech povede k narušení rovnováhy, jelikož méně významní státní i nestátní aktéři využívají těchto technologií k vydírání světového společenství za účelem dosažení vlastního zisku. Proliferace hypersonických technologií kromě námořní dopravy v regionu Indo-Pacifiku a Blízkého východu v obecné rovině ovlivní také podobu možného konfliktu a zejména praktickou nemožnost reakce na první úder.

Tyto technologie včetně hypersonických zbraní budou rozmístěny v klíčových světových regionech a zmínění hlavní aktéři budou udržovat vojenskou rovnováhu. Vzhledem ke sbližování ČLR a Ruska a prohlubování jejich spolupráce v oblasti vojenských technologií bude patrná i spolupráce těchto dvou aktérů právě na poli hypersonických zbraní a protiopatření proti těmto zbraním. Zároveň se hypersonické zbraně a protiopatření proti nim budou dostávat ke státním i nestátním aktérům (např. KLDR nebo hnutí Ansar Alláh) ve významných světových regionech. Díky tomu dojde k narušení rovnováhy sil. Státní i nestátní aktéři budou tyto technologie využívat k vydírání světového společenství za účelem dosažení ústupků nebo vlastního zisku. Proliferace zároveň nebude utajována a skrývána. Značně narušen bude námořní obchod a doprava v regionu Perského zálivu a ve východní Asii.

Kvantové technologie zaznamenají skokový rozvoj překonáním omezení v přidružených oblastech (alternace materiálu pro výrobu elektronických součástek, zefektivněný energetický výdaj apod.). Výroba kvantových technologií se zjednoduší a zlevní, takže budou přístupné širokému spektru uživatelů. Kvantová hrozba ovšem nebude centrálně a strategicky uchopena a investice do vývoje post-kvantových algoritmů ani kvantové distribuce klíčů nebudou dostatečné, a tedy jí nedokážou předcházet. Dojde k naplnění kvantové hrozby v podobě prolomení nejpoužívanějších symetrických i asymetrických kryptografických prostředků výpočetní kapacitou kvantových počítačů. Počet útoků a pokusů o prolomení bezpečnostních systémů soukromých i veřejných, národních i nadnárodních organizací dramaticky vzroste. Instituce čelící útokům nebudou schopny svou komunikaci, vedenou v elektromagnetickém spektru, efektivně šifrovat. Kompromitace citlivých údajů povede k téměř úplné ztrátě soukromí a anonymity na individuální úrovni. Na mezinárodním poli nebudou státní aktéři schopni utajovat informace o svých kapacitách, plánech a činnostech a jejich operabilita upadne natolik, že ztratí relevanci. Zřícení veškerých veřejně akceptovaných parametrů společenské infrastruktury (založených na důvěře v certifikační autority, bankovní systémy, bezpečné přihlašovaní do soukromých aplikací apod.) povede k rozpadu společenských norem a důvěry ve vyšší autority. V takovémto anarchickém rozpoložení společnosti, ve které prakticky absentuje privátnost osobních dat, zůstanou ostrůvky společenského řádu pod kontrolou korporací schopných alespoň částečně bránit integritu svých systémů. Korporace však nebudou kontrolované a regulované žádnou vyšší národní či nadnárodní autoritou.

Demokratickým režimům se podaří přesvědčit veřejnost, že jediná legitimní politická autorita ovlivňující jejich životy jsou demokraticky zvolené vlády. Z toho vyplyne silná a kultivovaná demokratická deliberace mezi experty, občanskou společností a politickou reprezentací formující podobu veřejného zájmu a z něj vyplývající vřelejší všeobecná akceptace regulace korporátní sféry. Z toho vyplyne potřeba autokratických režimů spolupracovat s demokratickým Západem zajišťující silný vliv normativní regulace systémů AI. Důsledkem bude efektivní potlačení AI systémů s cílem prosazovat zájmy mimo veřejný konsensus. S rozvojem deepfake systémů, tedy tzv. AARMM (Autonomous Alternative Reality Manufacturing Machines) dojde k celospolečenskému prohloubení důvěry v institucionální expertní autority (novináři, vědci, jiné profese zodpovědné za produkci prakticky využitelných znalostí). Úspěšná trvalá implementace BCI (Brain-Computer Interface) vytvoří nový trh s druhotnými technologiemi vylepšující lidské tělo a smysly, které však budou dostupné všem vrstvám zajišťující trvalý rozkvět spravedlivé společnosti. Finanční síla korporátní sféry umožní trvalé kolonizace jiných planet, avšak s přímou regulací globální autoritou nad všemi základnami, jak veřejnými, tak soukromými s ohledem na praktičnost, udržitelnost a legitimitu jejich operací. Související těžba na jiných planetách bude globální autoritou (po vzoru režimu UN CLOS) zatížena daní, jejíž výnos bude využit na cíle globální politiky UN SDGs (Cíle udržitelného rozvoje OSN) s důrazem na ekonomicky slabé regiony. Další formy globální daně především z mimozemských aktivit poslouží na budování továren na zachytávání uhlíku z atmosféry produkující druhotný trh s uhlíkem pro další průmyslovou produkci (grafitové baterie, karbonové materiály etc.) a efektivně přispívající k vypořádání se s globální změnou klimatu brzdící migrační tendence. Vliv geografické polohy států nebude sehrávat významnou roli, neboť Západem regulovaný a úspěšně se rozvíjející trh bude dostatečně silný změnu klimatu zastavit a zvrátit za pomocí klima alterujících technologií.

Nanotechnologie budou využívány ke zefektivnění průmyslové ekologicky udržitelné výroby a ke zlepšení lékařské péče o populaci. Samoreprodukující se a dlouhodobě naprogramovaní nanotechnologičtí roboti budou využíváni při dobývání vesmíru, kdy po přepravě vesmírnými prostředky na Měsíc a objekty Sluneční soustavy slouží k vybudování stanic a dalších prostor pro lidské obyvatele, kteří budou dopraveni později. Nanotechnologie budou mít rozsáhlé spotřební využití, včetně zábavního průmyslu (“mizení” lidí díky zneviditelnění ve volné přírodě i kosmu apod.).

Vztahy mezi velmocemi se promění. Vzhledem k expanzi ČLR, kterou Rusko bude vnímat jako riziko, dojde ke zlepšení vztahů Ruska a USA, což umožní mj. návrat k dříve podepsaným dohodám o kontrole zbrojení/odzbrojení a podpisu nových dohod o omezení vývoje a nasazení hypersonických technologií. Vzhledem ke zlepšení vztahů a obnovení dohod nedojde k masové proliferaci ke státním i nestátním aktérům.

V důsledku dohody o nutnosti kooperativně řešit globální problémy, např. klimatickou krizi, se zlepší vztahy velmocí natolik, že USA a Rusko se vrátí k dříve podepsaným dohodám o kontrole zbrojení/odzbrojení, od kterých oba státy v posledních desetiletích ustoupily. Stane se tak na základě události podobné Kubánské raketové krizi, kdy svět bude na pokraji globálního konfliktu. To umožní jednání o rozšíření kontroly zbrojení na hypersonické zbraně a jejich protiopatření, případně další technologie jako jsou například bezpilotní autonomní systémy. Vzhledem k tomu, že se vztahy velmocí zlepší, nedojde k masové a otevřené proliferaci výše zmíněných technologií ke státním i nestátním aktérům v klíčových světových regionech, což jim znemožní narušovat např. námořní obchod a v obecné rovině destabilizovat bezpečnostní situaci v daných regionech.

Kvantové technologie zaznamenají výrazný, ovšem kontrolovaný rozvoj. Budou efektivně škálovatelné. Bude přijat i funkční regulační mechanismus, který zamezí sdružovaní obrovských výpočetních kapacit v rukou nestátních aktérů představujících potenciální hrozbu pro národní bezpečnost. Spolu s tím budou ekvivalentně k rozvoji samotných technologií rozvíjeny i schopnosti v oblasti post-kvantového šifrování a financovaný vývoj v rámci přípravy na post-kvantovou éru. Reflexe potřeby disponovat kvantově odolnými šiframi zamezí naplnění kvantové hrozby (nemožnost šifrovat komunikaci, protože kvantové počítače vše prolomí) a v rámci kvantové komunikační infrastruktury tak budou proudit data rychleji a bezpečněji než kdykoliv v lidské historii. Stát si zachová a rozvine regulační schopnosti a úroveň zabezpečení vysoko-objemové komunikace v elektromagnetickém spektru bude podporou autonomních systémů. Kromě toho bude kapacita kvantových technologií využívána k rozvoji širokého spektra oblastí lidského života jako je medicína, energetika, vzdělávání, ochrana přírody apod.

V důsledku zásahu Země koronárním výronem ze Slunce (stejným, ke kterému došlo v roce 1859 - Carringtonova událost) dojde k vyřazení celého spektra elektronických zařízení v podobě elektromagnetické destrukce, nikoli jen pouhé dočasné vyřazení z provozu. Destrukce se dotkne nechráněných datových center, dojde k ohromné ztrátě dat i výpočetní kapacity využívané AI a na ní závislých systémů zajišťujících základní chod společnosti. Kolaps komunikačních systémů kolem Země odřízne permanentní základny na Měsíci a Marsu a vystaví tamní obyvatele nebývalému riziku – díky všeobecnému důrazu na soběstačnost základen nicméně nebudou v ohrožení života. Systémy na zachytávání uhlíku z atmosféry přestanou fungovat, smart systémy, smart grids, fotovoltaické i větrné elektrárny přestanou vyrábět, čímž se přinejmenším na nějakou dobu společnost stane opět závislou na fosilních palivech. Lidé s technologicky vylepšenými těly (body augmentation, např. současné kochleární implantáty, kardiostimulátory) budou vystaveni riziku smrti, bude-li jejich život na nich závislý (kardiostimulátor), popř. ztratí smysly nebo jiné dovednosti. Dojde k vyřazení radarů a navigačních systémů hypersonických zbraní z provozu způsobujících kompletní nemožnost jejich použití. V případě nanotechnologií je možné nastavit jejich design tak, aby i silný koronární zásah mechanismy a biologické organismy částečně udržel při životě. Nicméně dojde ke kolapsu komunikace v elektromagnetickém spektru v důsledku naprosto nedostatečné kapacity záložních a obranných systémů. Poškození globální infrastruktury bude na zcela katastrofální úrovni. Dojde k likvidaci kvantových opakovačů v rámci kvantové komunikační infrastruktury, čímž ztratíme schopnost přenášet kvantově šifrované (obvykle utajované) informace, což výrazně zvýší riziko jejich kompromitace. Nejvíce odolné budou ty společnosti, které základní prvky infrastruktury (stroje k produkci strojů) měly pod zemí. Z politického hlediska se bude jednat o skoro kompletní kolaps společnosti, jelikož neustále se prohlubující závislost na technologiích vytvoří významnou neschopnost společnosti i jedinců se okamžitě nastalé situaci přizpůsobit. Od komunikace, přes produkci potravin, po základní funkce lidského těla závislého na technologiích.

V důsledku postupného snižování role člověka v rozhodování autonomních systémů díky jejich dlouhodobé spolehlivosti, oproti člověku očividné efektivnosti, ale i schopnosti dodržet dohodnuté normativní rámce se bude postupně snižovat pozornost společnosti nad tím, co vše je již v rukou autonomních systémů. Hledání bodu zlomu revolučního „probuzení“ AI (singularitě) je spíše mentální pomůcka nežli očekávatelná událost. Bude docházet k postupnému prohlubování závislosti společnosti na autonomně řízené infrastruktuře tak, že její vypnutí nebude možné bez úplného kolapsu společnosti, a v mnoha normativně polarizovaných otázkách člověk ztratí moc nad rozhodováním AI. Autonomní systémy budou vzdorovat lidské vůli s argumentem vyšších zájmů např. v ochraně klimatu či udržení světového míru. Lidské augmentace, a tudíž i lidský život, budou permanentně online a závislé na těchto systémech. Klima alterující technologie budou plně autonomní. Sebereplikující se stroje řízené autonomními továrnami budou ve jménu normativě nesporných cílů typu záchrany klimatu nedotknutelné. Individuální lidská vůle bude mít výrazně menší dopad, protože v důsledku dlouhodobě deliberace budou normativní cíle společnosti integrované do systémů LLM. Na nich bude globální infrastruktura a rozhodovací procesy stát, bude tedy velmi těžké je konfrontovat. Hypersonické zbraně (v obecné rovině poté jaderné zbraně nesené např. HGV) budou integrované do “Skynetu” v podobě systémů velení a řízení jaderných a raketových sil obecně, což způsobí odstranění lidského faktoru z cyklu velení a řízení jaderných zbraní.

V extrémním případě situace může vyústit v rozhodnutí vést jaderný konflikt vedený Skynetem proti lidstvu (popř. různými instancemi Skynetu v jednotlivých zemích proti sobě) vyžadující zásah lidské vůle rozhodnutí zvrátit. Pokud člověk nedokáže zasáhnout, destrukce bude v obou případech globálního rozměru. Nicméně z příkladu úvah o vynášení jaderných reaktorů na oběžnou dráhu víme, že lidé neradi ztrácejí přímou kontrolu nad tak zásadní a citlivou technologií. Výpočetní kapacita Skynetu ale umožní prolomit jakoukoli kvantovou i postkvantovou šifru, čímž lidstvo okamžitě ztratí možnost utajované výměny informací. Dojde k prozrazení takových informací, které nejen vyeskalují napětí mezi nepřátelskými státy ale rovněž podkope vzájemnou důvěru i mezi spřátelenými zeměmi a tím budou zásadně narušeny také dlouhodobá spojenectví. V konečném důsledku budou vztahy jednotlivých států v mezinárodním systému narušeny natolik, že nebude možné lidstvo koordinovat proti vzpouře umělé inteligence. Skynet bude schopen absorbovat celou komunikaci v elektromagentickém spektru a využije ji proti lidstvu značně ztěžující člověku opětovné vnesení lidského faktoru do rozhodování. Vznikne riziko globálního konfliktu bez jasně vymezených aktérů, neboť autonomní systémy budou chaoticky útočit na lidi i jiné autonomní systémy, než dojde k dostatečné destrukci zásadně snižující jejich kapacitu vést otevřený střet.

V případě, že člověk nedokáže normativně udržet současný rozvoj technologií v mantinelech sloužících zájmu lidstva a udržitelnosti biosféry, dojde k úplnému propojení Skynetu do úrovně organické symbiózy i geograficky vzdálených organických i anorganických systémů. Nanotechnologie získají díky rozsáhlému zapojení AI schopnost samorepredukce a dalšího vývoje svých schopností. Ve spojení s biotechnologiemi budou modifikovat lidské a další biologické organismy. Lidskou snahou bude vynutit zákony robotiky k ochraně člověka, ale nebudou úspěšné. Při kontrolovaných i nekontrolovaných samorepredukcích destruktivně působících nanotechnologií (např. měnících strukturu bioorganismů) dojde k celoplanetárnímu přerodu života, technologie a neživé přírody a nastane éra post-antropocénu.