Geoekonomika - Rizika a příležitosti

Rizika

Rizika globálního decouplingu

V důsledku eskalace obchodních sporů mezi USA a Čínou dochází k prohlubování globálního decouplingu, což vede k fragmentaci světového hospodářství do submakroregionálních bloků. Evropská unie, závislá na otevřeném obchodním prostředí, čelí omezenému přístupu na klíčové trhy a narušení dodavatelských řetězců. To ohrožuje konkurenceschopnost evropských podniků a zvyšuje ekonomickou nejistotu. Česká republika, jakožto ekonomika silně orientovaná na export, je vystavena riziku snížené poptávky po svých produktech, zejména v automobilovém průmyslu, který je klíčový pro její hospodářství. Narušení dodávek průmyslových komponent z USA a Číny komplikuje výrobní procesy a zvyšuje náklady. Z geopolitického hlediska může fragmentace oslabit transatlantické vazby a snížit schopnost EU ovlivňovat globální standardy, zejména v oblasti nových technologií, což má dopad na jejich bezpečnostní a strategické zájmy. EU se stává tzv. standard taker, což dále negativně ovlivní její schopnost technologicky konkurovat a sníží to celkovou dynamiku evropského hospodářství.

Název scénáře v dílčích strategických předpovědích, na který je riziko navázáno:

Scénář č. 2: Ukotvení kompetitivního geoekonomického modelu

Pravděpodobnost naplnění základních podmínek rizika (2035):

Mírně pravděpodobné: S pokračujícím napětím mezi hlavními světovými ekonomikami a rostoucím protekcionismem je pravděpodobnost naplnění rizika globálního decouplingu do roku 2035 střední. EU a ČR mohou střednědobě čelit zvýšeným obchodním bariérám a narušením dodavatelských řetězců, což negativně ovlivní jejich ekonomiky. Unie zároveň může posílit svou strategickou a technologickou autonomii, což sníží její hospodářskou zranitelnost a zvýší její konkurenceschopnost.

Pravděpodobnost naplnění základních podmínek rizika (2050):

Mírně pravděpodobná: Vysoké náklady decouplingu a celkové ekonomické dopady protekcionismu pravděpodobně omezí jeho rozměr. Pokud však budou současné trendy pokračovat a nedojde k obnově multilaterálních obchodních vztahů, pravděpodobnost naplnění rizika do roku 2050 se zvyšuje. Dlouhodobá fragmentace globálního trhu by mohla vést k trvalému oslabení konkurenceschopnosti EU a ČR.

Strategie a nástroje k prevenci / mitigaci rizika:

Pro prevenci rizika je nezbytné, aby EU a ČR prosazovaly diverzifikaci obchodních vztahů a snižovaly závislost na jednotlivých trzích. Investice do domácího výzkumu a vývoje posílí technologickou suverenitu. Aktivní účast v mezinárodních organizacích a podpora multilaterálních dohod mohou zmírnit protekcionistické tendence. Posilování vnitřního trhu EU a podpora regionální spolupráce zvýší odolnost vůči externím šokům.

Dopady neřešených rizik na ústřední zahraničněpolitické zájmy státu:

Velmi významný. Naplnění rizika by oslabilo ekonomickou stabilitu ČR, snížilo její exportní schopnosti a omezilo přístup k důležitým technologiím. To by vedlo k oslabení jejího postavení v EU i na globální scéně. Zhoršení bezpečnostního prostředí a oslabení transatlantických vztahů by mohlo negativně ovlivnit strategické zájmy ČR a její schopnost prosazovat své priority v mezinárodních vztazích.

Možné vazby na jiná rizika a příležitosti:

dostupnost vstupních zdrojů strukturální dopady protekcionismu

Dostupnost vstupních zdrojů

Rozvoj moderních technologií, které je možné považovat za součást průmyslové revoluce 4.0 (včetně výroby mikročipů apod.), a energetická tranzice vyžadují dostatečné zdroje vzácných surovin a vzácných kovů. Jejich dodávky jsou klíčové pro celé části průmyslového spektra, a o to větší riziko představuje, že se jejich naleziště nacházejí v politicky nestabilních státech světa (Afrika, Asie apod.). Navíc se v těchto oblastech snaží vlivově prosadit především Čína a Rusko, popř. je možné pozorovat stoupající vliv Indie a některých arabských zemí. Většina z těchto aktérů se staví potenciálně nepřátelsky vůči zemím Evropské unie. Nedostatečná geopolitická stabilita dodavatelského řetězce včetně dlouhodobé perspektivy dostatečných a bezpečných dodávek může negativně ovlivnit produkci klíčových technologií v EU, zbrzdit její technologický rozvoj a zvýšit závislost na jiných dodavatelích těchto technologií.

Název scénáře v dílčích strategických předpovědích, na který je riziko navázáno:

Scénář č. 2: Ukotvení kompetitivního geoekonomického modelu

Pravděpodobnost naplnění základních podmínek rizika (2035):

Velmi pravděpodobné: S postupujícím celosvětovým technologickým rozvojem stoupá poptávka po vzácných surovinových zdrojích. Řada aktérů (Čína, Rusko apod.) se snaží posilovat svůj vliv v místech, kde se nachází jejich naleziště. Vzhledem ke geopolitické situaci se jedná o nestabilní a často nepokoji zmítané oblasti, kde EU jakožto etický aktér těžce prosazuje své zájmy. Je třeba nalézt mechanismus, jak region pozitivně politicky stabilizovat a jak umožnit EU (či jednotlivým evropským zemím) udržet či prosadit svůj vliv. Je nutné zásadně posílit rozvojovou a stabilizační pomoc nestabilním oblastem s klíčovými zdroji.

Pravděpodobnost naplnění základních podmínek rizika (2050):

Velmi pravděpodobné: Do roku 2050 pravděpodobně ještě nebude možné dovážet vzácné kovy z mimoplanetárních zdrojů a zásoby na Zemi budou vystaveny stále většímu tlaku. Je nutné vynakládat politické a ekonomické prostředky do stabilizace a zajištění vlivu v klíčových oblastech se vzácnými vstupními zdroji.

Strategie a nástroje k prevenci / mitigaci rizika:

Pro prevenci rizika je nezbytné, aby EU a ČR věnovaly politické a ekonomické prostředky do udržení a posílení vlivu v regionech se vzácnými vstupními zdroji. Dále aby byl financován výzkum a hledání dalších ložisek těchto zdrojů.

Dopady neřešených rizik na ústřední zahraničněpolitické zájmy státu:

Naplnění rizika by oslabilo ekonomickou stabilitu ČR a jejich technologický rozvoj. Zvýšilo by její závislost na dodavatelských aktérech mimo EU. Celkově by to vedlo k omezení schopnosti ČR inovovat průmysl a k oslabení její obchodní pozice.

Možné vazby na jiná rizika a příležitosti:

rizika globálního decouplingu obnovená závislost EU na ruské energetice

Strukturální dopady protekcionismu

Svět se posouvá k roztříštěnější a protekcionističtější budoucnosti, kdy se globální obchodní sítě více řídí geopolitikou, nikoliv ekonomickou efektivitou a otevřeným trhem. Když mocnosti jako USA, Čína a EU usilují o hospodářskou soběstačnost, čelí menší, na export zaměřené ekonomiky, jako je Česko, rostoucí nejistotě. V budoucnosti převládá regionalizace, která nutí podniky přizpůsobovat se vyšším clům, měnícím se obchodním dohodám a omezenému přístupu k technologiím. Dodavatelské řetězce, které se spoléhaly na globální logistiku „just-in-time", nyní upřednostňují bezpečnost a strategickou nezávislost, což vede k růstu nákladů a volatilitě trhu. Přežití vyžaduje pro Česko diverzifikaci, inovace a aktivní zapojení do tvorby politik EU, zejména s dopadem na konkurenceschopnost průmyslu a přístup na třetí trh, aby byla zajištěna ekonomická odolnost v podmínkách rostoucí globální nejistoty.

Název scénáře v dílčích strategických předpovědích, na který je riziko navázáno:

Scénář č. 2: Ukotvení kompetitivního geoekonomického modelu

Pravděpodobnost naplnění základních podmínek rizika (2035):

Vysoká pravděpodobnost -- v důsledku globální fragmentace a geoekonomického soupěření. EU bude hledat spřátelené regiony a země pro volný obchod a zabezpečení dodavatelských řetězců ve spojeneckých sítích. České exporty budou řešit přísnější regulace na globálních trzích, dodavatelské řetězce budou mít tendenci klastrovat se poblíž, tj. v rámci EU, čipy a AI dodavatelské sítě mohou být regionalizovány.

Pravděpodobnost naplnění základních podmínek rizika (2050):

Střední pravděpodobnost -- posun k (geo)ekonomické autarkii a adaptivní globalizaci povede ČR k zabezpečení regionální autonomní dodavatelských sítí v klíčových sektorech. Průmyslová výroba bude více automatizovaná. Bude přítomné riziko zvýšené konkurence ve světě technologické integrace a fragmentace zároveň.

Strategie a nástroje k prevenci / mitigaci rizika:

Česko musí diverzifikovat obchod, investovat do průmyslové autonomie a přizpůsobit se strategickým prioritám EU. Přežití závisí na technologickém prvenství ve specializovaných oblastech a tvorby inovací, přizpůsobení se umělé inteligenci a zajištění energetické nezávislosti a nezávislosti na zdrojích. Zelená tranzice a konec neoliberální hegemonie při technologickém pokroku bude znamenat pro EU a Česko geoekonomickou tranzici a adaptabilitu. ČR může těžit z průmyslové specializace v projektech, jako je Global Gateway. Česká vláda může hrát klíčovou roli v koordinaci současné agendy EU pod vedením evropského komisaře Josefa Síkely (2024--2029). Česko může využít nové iniciativy pro propojení Evropy a Asie za účasti významných hráčů, jako jsou IMEC a Middle Corridor. Česká republika musí investovat do posílení své značky a profilu ve vybraných odvětvích, jako jsou nanotechnologie, kosmické technologie, IT a kreativní průmysl.

Dopady neřešených rizik na ústřední zahraničněpolitické zájmy státu:

Velmi významný dopad. Pokud se Česku nepodaří efektivně reagovat na hybridní hrozby a rostoucí protekcionismus, které zvyšují zranitelnost dodavatelských řetězců, její schopnost ovlivňovat zahraniční politiku se oslabí. Hospodářská stagnace a závislost na nestabilních trzích by mohly marginalizovat Česko v průmyslových a bezpečnostních strategiích EU a omezit jeho roli při utváření budoucnosti Evropy. Geopolitické napětí dále vystaví Česko dezinformacím a vnější manipulaci, což oslabí jeho sounáležitost s EU a NATO. Aby Česko zůstalo relevantním hráčem v EU, musí diverzifikovat obchod, investovat do strategické autonomie a čelit hybridním hrozbám, jinak riskuje, že se do let 2035--2050 stane slabým ekonomickým a diplomatickým aktérem.

Možné vazby na jiná rizika a příležitosti:

obnovená závislost EU na ruské energetice dostupnost volných zdrojů Větší autonomie a technologická suverenita EU daná odklonem USA posílí adaptabilitu a odolnost ČR.

Obnovená závislost EU na ruské energetice

Politické změny v Evropě, reagující na zahraniční politiku USA, rostoucí zájem domácího obyvatelstva o ukončení války na Ukrajině prakticky za jakýchkoliv podmínek, vlivové působení zahraničních mocností a nástup alternativních politických stran v Evropě povede k obnovení pozice Ruska ve světové ekonomice a ke snížení či omezení (některých) sankcí. Dojde k návratu závislosti především střední a východní Evropy na ruských komoditách. Infrastruktura stále existuje a s dílčími výjimkami k významným strukturálním změnám zatím nedošlo, některé země EU ruské komodity stále dovážejí přímo nebo přes stínovou flotilu (Maďarsko, Slovensko, Bulharsko). Sankce na import z Ruska je politické rozhodnutí, které podléhá politickým náladám.

Název scénáře v dílčích strategických předpovědích, na který je riziko navázáno:

Ukotvení kompetitivního geoekonomického modelu

Pravděpodobnost naplnění základních podmínek rizika (2035):

Pravděpodobné, s velmi významným dopadem, záleží ale na tom, zda se v nejbližším období prosadí spíše pohled ekonomický nebo zahraničně-politicko-hodnotový.

Pravděpodobnost naplnění základních podmínek rizika (2050):

Mírně pravděpodobné, s velmi významným dopadem, za předpokladu úspěšnosti v trajektorii k energetické tranzici EU a tudíž odklonu od používání fosilních paliv. Dostavba nových bloků Jaderné elektrárny Dukovany nahradí staré bloky a udrží určitý stupeň autonomie energetiky, ale nenahradí fosilní paliva z Ruska nebo USA v zelené tranzici.

Strategie a nástroje k prevenci / mitigaci rizika:

Jednota a hlubší integrace v rámci EU, zahraničněpolitický tlak na země východní Evropy, připravenost k případné finanční podpoře rafinérského sektoru v ČR, obecná schopnost společnosti rozumět, podporovat a udržovat demokratická zřízení a integrační dynamiku. Udržení stávajících alternativních plynovodních zdrojů/tras do ČR (Eemshaven aj.), stejně jako hledání možností pro trasovou diverzifikaci v ropném sektoru (např. nebezpečná trasa z Kazachstánu přes Černé moře a Ukrajinu, nebo kapacitně nevyhovující trasa z Rostocku přes Spergau s nutností vybudovat propojení na Litvínov).

Dopady neřešených rizik na ústřední zahraničněpolitické zájmy státu:

Významný dopad. V ekonomické rovině se ČR snadno dostane pod tlak snížené konkurenceschopnosti, začnou-li ostatní země v okolí opět odebírat levnou ruskou ropu levnou ruskou trasou ropovodu Družba. Levná ruská ropa a zemní plyn znamená levnější energie za cenu politické prostituce, návratu vazeb na autoritářský režim a expozici ke zneužití závislosti. Míru rizika paradoxně snižuje vlastnictví českého rafinérského sektoru polskou státní firmou PKN Orlen. V bezpečnostní rovině znamená návrat k ruským energetickým komoditám pošlapání hodnot ve společnosti, ztrátu důvěryhodnosti politiků, propad společenské stability, znásobení možností vlivového působení v zemi apod.

Možné vazby na jiná rizika a příležitosti:

dostupnost vstupných zdrojů strukturální dopady protekcionismu

Příležitosti

Rostoucí důraz na adaptaci na klimatickou změnu

V důsledku kroků Trumpovy administrativy a postupného narušení multilaterálních rámců spolupráce se globální snaha o dosažení pařížských klimatických cílů ocitá na ústupu. V příštích pěti letech bude EU, ovlivněná přechodem na kompetitivní geoekonomický scénář a oslabením transatlantických vazeb, klást větší důraz na konkurenceschopnost. Zelená tranzice nebude zastavena, avšak bude souběžně upřednostňována adaptace na klimatickou změnu a posilování společenské a ekonomické odolnosti. Pod geopolitickým tlakem se EU vrátí k principu technologické neutrality, což ČR umožní využívat technologii malých modulárních jaderných reaktorů a vybrané obnovitelné zdroje energie, jakož i související odvětví, včetně nanotechnologií, IT řešení a materiálových řešení. Zároveň pod tlakem USA a Číny bude EU podporovat ochranu automobilového průmyslu a rozvoj mobility. V rámci své adaptace ČR využije svou rozmanitou a rozvinutou průmyslovou základnu, např. v oblasti vodního hospodářství, čímž posílí svou vodní diplomacii a nabídne příležitosti pro technologické inovace ve zdravotnictví.

Název scénáře v dílčích strategických předpovědích, na který je příležitost navázána:

Scénář č. 2: Ukotvení kompetitivního geoekonomického modelu

Pravděpodobnost naplnění základních podmínek příležitosti (2035):

Pravděpodobné: Na základě kompetitivního geoekonomického scénáře, kde se globální aktéři soustředí na konkurenceschopnost a strategickou autonomii v důsledku narušení multilaterálních rámců, se předpokládá, že do roku 2035 bude možné naplnit základní podmínky příležitosti v oblasti adaptace na klimatickou změnu. EU, tlačená protekcionismem a změnou obchodních vazeb, se vrátí k principu technologické neutrality, což umožní rovnoměrný rozvoj mitigace i adaptace. V tomto prostředí získá Česká republika příležitost využít své odborné znalosti v oblasti vodohospodářských technologií a zdravotnictví, přičemž podpora malých modulárních jaderných reaktorů přispěje k udržitelné energetice. S ohledem na tyto faktory lze pravděpodobnost naplnění základních podmínek příležitosti do roku 2035 hodnotit jako pravděpodobnou.

Pravděpodobnost naplnění základních podmínek příležitosti (2050):

Velmi pravděpodobné: Do roku 2050, s ohledem na dnešní odhady, že se nepodaří udržet globální oteplení pod 2 °C, se adaptační strategie stanou stále naléhavějšími. V důsledku pokračujícího geopolitického soupeření a narušení multilaterálních rámců bude EU nucena posilovat svou strategickou autonomii a technologickou neutralitu, což zároveň prohloubí tlak na adaptaci. Po roce 2035 se očekává, že rostoucí klimatické dopady nebudou moci být plně zmírněny mitigací, a proto bude klíčové posilovat odolnost společenských a ekonomických systémů. Česká republika tak může využít své odborné znalosti ve vodohospodářství a zdravotnických technologiích, stejně jako investice do malých modulárních jaderných reaktorů a inovací v dalších sektorech, aby se stala významným hráčem v přechodu na odolnější, adaptivní ekonomiku. Pravděpodobnost naplnění této příležitosti do roku 2050 lze proto hodnotit jako velmi pravděpodobnou.

Strategie a nástroje k naplnění příležitosti:

Základním předpokladem k naplnění příležitosti je vytvoření českého inovačního ekosystému zaměřeného na technologický transfer a rozvoj specializovaných řešení pro adaptaci na klimatickou změnu. Klíčové je podpořit modernizaci vodohospodářství a zdravotnických technologií prostřednictvím cílených investic do výzkumu a vývoje, přičemž implementace malých modulárních jaderných reaktorů posílí energetickou soběstačnost. Rozšířená spolupráce se strategickými partnery mimo EU umožní diverzifikaci dodavatelských řetězců a zvýší odolnost průmyslu vůči klimatickým dopadům a geopolitickým tlakům. Tyto kroky podpoří konkurenceschopnost a adaptaci na měnící se geoekonomické prostředí. ČR by měla také rozvinout tzv. blue (vodní) diplomacii a zdravotní diplomacii.

Dopady naplnění příležitosti na ústřední zahraničněpolitické zájmy státu:

Velmi významný dopad: Naplnění příležitosti posílí ústřední zahraničněpolitické zájmy státu zejména v oblasti ekonomické a energetické bezpečnosti, strategické autonomie a mezinárodní stability. Posílení adaptačních strategií umožní ČR diverzifikovat dodavatelské řetězce a snížit závislost na globálních modelech, což přispěje k posílení ekonomické odolnosti. Inovace ve vodohospodářství a zdravotnických technologiích podpoří ochranu životního prostředí a zlepší schopnost státu čelit klimatickým výzvám, což zvyšuje celkovou bezpečnost občanů. Strategické využití technologií, včetně malých modulárních jaderných reaktorů, posílí energetickou soběstačnost a tím i diplomatickou vyjednávací sílu v rámci EU i mimo ni. Pro ČR to také nabízí ekonomické a obchodní příležitosti na nových trzích, zejména pokud bude schopna rozvíjet technologie nezbytné k adaptaci na klimatickou změnu.

Možné vazby na jiná rizika a příležitosti:

poválečná rekonstrukce Ukrajiny průlom v technologii uskladňovaní energie v západním světě

Povojnová rekonstrukce Ukrajiny jako příležitost pro ČR

Po skončení ruské války na Ukrajině bude Evropská unie a část západních zemí pokračovat ve svém závazku podpory existence Ukrajiny. S tím souvisí i její obnova, a to jak oblastí přímo zasažených boji, tak i celková modernizace země. Pro Českou republiku to bude příležitost pro politickou a ekonomickou spolupráci v poválečné době, která má potenciál navázat na úspěšnou reputaci a pomoc z doby války. Pro český průmysl to může znamenat zajímavé příležitosti. Naopak pro Českou republiku to může znamenat spolupráci s ukrajinským obraným průmyslem, který během války přešel na faktickou válečnou výrobu a své produkty mohl ozkoušet a přizpůsobit podmínkám moderního bojiště.

Název scénáře v dílčích strategických předpovědích, na který je příležitost navázána:

Scénář 1: Ukotvení hegemoniálního geoekonomického modelu Scénář 2: Ukotvení kompetitivního geoekonomoického modelu

Pravděpodobnost naplnění základních podmínek příležitosti (2035):

Velmi pravděpodobné: S ohledem na stávající světový vývoj a kroky amerického prezidenta Donalda Trumpa je tento vývoj vysoce pravděpodobný. Nutná je koordinace pomoci a spolupráce na Ukrajině, aby nedocházelo ke konfliktům vlivu a zájmů. Česká republika musí ve spolupráci s průmyslovými svazy definovat rozsah a strukturu plánované poválečné spolupráce, aby bylo dosaženo jejího optimálního nastavení a přínosu pro Českou republiku i Ukrajinu.

Pravděpodobnost naplnění základních podmínek příležitosti (2050):

Velmi pravděpodobné: Scénář naplnění této příležitosti je vysoce pravděpodobný. Možné riziko v této době představuje nedořešená geopolitická situace v postsovětském prostoru a přetrvávající napětí, které může při změně politických konstelací vést opětovně k propuknutí válečného konfliktu.

Strategie a nástroje k naplnění příležitosti:

Základním předpokladem k naplnění příležitosti je vytvoření koordinačního rámce aktérů odhodlaných podílet se na poválečné obnově Ukrajiny. Česká republika může v oblasti koordinace hrát významnou roli, a to s ohledem na svoji velmi dobrou reputaci z doby války, kdy patřila k aktérům podporující Ukrajinu zbraněmi a munici a zároveň zemím, kam se uchýlilo velké množství ukrajinského obyvatelstva prchajícího před válkou.

Dopady naplnění příležitosti na ústřední zahraničněpolitické zájmy státu:

Velmi významný dopad: Naplnění příležitosti nabízí pro Českou republiku ekonomické a obchodní příležitosti na nových trzích. Je nutné ve spolupráci s hospodářskými svazy prioritizovat oblasti, v nichž může Česká republika (a česká podnikatelská sféra) efektivně působit s ohledem na své ekonomické, ale např. i technologické možnosti.

Možné vazby na jiná rizika a příležitosti:

Větší autonomie a technologická suverenita EU daná odklonem USA posílí adaptabilitu a odolnost Česka na turbulence.

Větší autonomie a technologická suverenita EU daná odklonem USA posílí adaptabilitu a odolnost ČR

Snaha EU o větší autonomii a technologickou suverenitu, která je posilována strategickým odklonem USA od Evropy a prohlubujícími se překážkami pro ekonomickou spolupráci, přináší nová rizika, nicméně současně představuje pro Česko velkou příležitost. EU či evropské koalice ochotných budou prohlubovat strategickou spolupráci napříč oblastmi, včetně technologické a průmyslové modernizace. Přizpůsobením se průmyslovým strategiím EU může Česko podpořit inovace, zabezpečit dodavatelské řetězce a posílit hospodářskou odolnost. Investice do umělé inteligence, polovodičů a zelených technologií sníží závislost na vnějších trzích a zvýší přizpůsobivost globálním ekonomickým změnám. S budováním strategické nezávislosti EU se Česko může stát klíčovým průmyslovým a technologickým centrem, získat vliv na rozhodování EU a zároveň zajistit dlouhodobou ekonomickou stabilitu a geopolitický význam.

Název scénáře v dílčích strategických předpovědích, na který je příležitost navázána:

Scénář č. 2: Ukotvení kompetitivního geoekonomického modelu

Pravděpodobnost naplnění základních podmínek příležitosti (2035):

Vysoká pravděpodobnost podle rychlosti, jakou Česko implementuje strategie EU.

Pravděpodobnost naplnění základních podmínek příležitosti (2050):

Vysoká pravděpodobnost, pokud Česko bude úspěšně investovat do inovací, vzdělání a průmyslové transformace a autonomní diverzifikace ekonomiky.

Strategie a nástroje k naplnění příležitosti:

Vzhledem k tomu, že EU i pod tlakem měnícího se geoekonomického kontextu směřuje k větší technologické suverenitě, má Česko příležitost posílit svou ekonomickou odolnost. Díky investicím do umělé inteligence, polovodičů a čisté energie může snížit závislost na nestabilních dodavatelských řetězcích. Strategická partnerství a financování ze strany EU urychlí inovace, zatímco diverzifikace kritických zdrojů zajistí lepší adaptabilitu a stabilitu. Proaktivní průmyslová politika zajistí Česku pozici klíčového hráče v rámci strategické autonomie Evropy. Pokud bude tento posun plně přijat, zvýší se adaptabilita na geoekonomické šoky a zajistí Česku do roku 2035--2050 pozici průmyslového a technologického lídra v rámci EU.

Dopady naplnění příležitosti na ústřední zahraničněpolitické zájmy státu:

Významný dopad: S tím, jak EU posiluje svou technologickou suverenitu, získává Česko v rámci Evropy strategickou výhodu průmyslovou kapacitou. Investicemi do inovací a bezpečnosti dodavatelského řetězce snižuje závislost na vnějších mocnostech, čímž zvyšuje ekonomickou odolnost. Silnější role v rozhodovacím procesu EU umožňuje Česku utvářet průmyslové a digitální politiky. Díky bezpečnému technologickému ekosystému Česko posiluje spolupráci v EU a zároveň si upevňuje svou nezávislost. Do roku 2035--2050 tato transformace postaví Česko do pozice klíčového hráče EU, jestli vláda ČR vybuduje geoekonomickou adaptabilitu.

Možné vazby na jiná rizika a příležitosti:

povojnová rekonstrukce Ukrajiny rostoucí důraz na adaptaci na klimatickou změnu

Průlom v technologii uskladňování energie v západním světě

Zásadní technologický průlom v oblasti ukládání energie na střední a dlouhou dobu (tj. v horizontu měsíců a roků) ve smyslu spolehlivosti, výkonu, aplikovatelnosti, minimálních ztrát a nízkých nákladů vyvolá celkovou rapidní akceleraci zelené tranzice a zcela rozvrátí současné tržní mechanismy obchodování s elektřinou. Elektrárny si budou konkurovat pouze investičními a provozními náklady při ignoraci stability dodávek, ceny energetických komodit, flexibility, energetické účinnosti, výkonové dostupnosti apod.

Název scénáře v dílčích strategických předpovědích, na který je příležitost navázána:

Ukotvení hegemoniálního geoekonomického modelu

Pravděpodobnost naplnění základních podmínek příležitosti (2035):

Velmi nepravděpodobné: Se zcela zásadním dopadem, i přes intenzivní výzkum, je stále klíčovým problémem účinnost, investiční náklady a fyzikální limity, případná integrace nové technologie si také vyžádá mnoho let

Pravděpodobnost naplnění základních podmínek příležitosti (2050):

Nepravděpodobné: Se zcela zásadním dopadem, i přes intenzivní výzkum je stále klíčovým problémem účinnost, investiční náklady a fyzikální limity, případná integrace nové technologie si také vyžádá mnoho let

Strategie a nástroje k naplnění příležitosti:

Podpora vědy a výzkumu, udržování a prohlubování obchodních a výzkumných vazeb na klíčové „západní" hráče (USA, EU, Japonsko, Indie aj.), podpora unijních cílů v energetické tranzici, modernizace energetiky, zajišťování přístupu ke strategickým surovinám a vzácným zeminám.

Dopady naplnění příležitosti na ústřední zahraničněpolitické zájmy státu:

Zcela zásadní dopad. Většina tradičních zdrojů bude zcela nekonkurenceschopných (uhelné, plynové, ale i jaderné elektrárny). ČR to umožní vyvázat se z mimořádně rizikových projektů typu stavby jaderných elektráren a definitivně se zbavit špinavých zdrojů (uhlí, zemní plyn). Poroste geopolitický a geoekonomický význam států schopných masově produkovat elektřinu ze slunce, větru, vody (např. jižní a subsaharská Afrika, Blízký a Střední východ) a exportovat ji do center spotřeby v EU/ČR. Pozornost se přesune z podpory výstavby nových zdrojů na investiční podporu masivní dálkové infrastruktury. Vznikne zcela nový seznam zemí a regionů prioritních pro zahraniční a ekonomickou politiku a nové hodnotové řetězce v ekonomice.

Možné vazby na jiná rizika a příležitosti:

rostoucí důraz na adaptaci na klimatickou změnu

Závěrečný komentář

Dostupnost vstupních zdrojů, zejména pro energetiku a high-tech odvětví, bude pro ČR výzva a příležitost. Těžba surovin z hlubin světových oceánů se stane klíčovou a pro ČR bude nezbytné zajistit si práva na těžbu nebo dovoz těchto surovin. Vybudování infrastruktury pro zpracování typu substrátu, který se těží k získání daných ložisek drahých kovů, bude příležitostí pro diverzifikaci a novou ekonomickou specializaci v rámci EU. Z hlediska geoekonomiky může specializované budování infrastruktury pro zpracování některých druhů vytěžených surovin přinést ČR nové ekonomické funkce, které zajistí diverzifikaci a modernizaci hospodářství. Taková infrastruktura a stabilní dodavatelé surovin pro těžbu drahých kovů mohou významně posílit nové ekonomické specializace a rozvoj ve střední Evropě. Kdyby se ČR stalo křižovatkou strategických surovin pro zpracování dalším zemím EU, významně by posílilo svou geoekonomiku pro vlastní technologický a inovační růst. Odbourala by se závislost na ruské energetice. Dále může být pro menší země také obtížnější, kdyby hegemoni z bezpečnostních důvodů uvalili omezení na přístup k technologiím, např. nyní USA omezili přístup k některým čipům i pro své spojence, včetně ČR, k transferu klíčových technologií.

Geopolitický decoupling a protekcionismus povedou k roztříštění do regionálních bloků (kritická neznámá). Členské země by měly prohloubit sjednocení EU, zejména v oblasti ochrany svého trhu, zlepšení funkčnosti vnitřního trhu, a nastartování nových a moderních průmyslových odvětví. Generovat opatření, aby lépe střežila trh, nastartovala nová a moderní průmyslová odvětví. (V některých oblastech naopak by EU neměla podléhat tlaku USA na deregulaci, např. protože si to přeje Elon Musk, který má jiný pohled na svobodu slova nebo ochranu osobních údajů, než máme v EU.) Klíčová bude snaha nalézt novou rovnováhu regulatorního prostředí, které jim brání konkurovat v oblasti umělé inteligence, biotechnologií atd. s hlavními aktéry – Čína a USA. Zaostávání ve vývoji moderních technologií je pro EU a ČR významným rizikem, které vede k dlouhodobému geoekonomickému znevýhodnění a erodování technologické suverenity. Adaptace a podpora vlastního vývoje ve strategických sektorech ekonomiky musí být prioritou EU, ale specializace závisí na národním zájmu a zájmů podnikatelského a výrobního sektoru zatíženému automobilovou specializaci a drahými energiemi. Průlom v technologii uskladňování by vyřešil problém a posunul EU do nové geoekonomické tranzice a globální ekonomické reemergence.

Česko má v rámci EU specifické ekonomické postavení, které do jisté míry doplňuje jeho geoekonomický potenciál vzhledem ke komparativním a konkurenčním výhodám, jako je příznivá poloha v centru Evropy, tradiční specializace na strojírenství, rozvinutý chemický a farmaceutický průmysl, rozvíjející se kreativní průmysl a hustá dopravní a energetická infrastruktura, excelence v odborných znalostech a specializaci, reputace a spolehlivost, výroba některých klíčových komponentů, aj. Na druhou stranu je průmyslová koncentrace ČR na automobilový průmysl rizikem, protože v případě kolapsu tohoto segmentu by průmyslovou diverzitu zajišťovaly menší společnosti, jež na rozdíl od velkých nadnárodních a státem vlastněných korporací nejsou aktéry v geoekonomice.