Geopolitika - Rizika a příležitosti

Do roku 2050 budou evropské ekonomiky závislé na kritických surovinách, jako je lithium, kobalt či vzácné zeminy, klíčových pro zelenou a digitální transformaci. Vysoká importní závislost na mocensky asertivních státech vytváří strategickou zranitelnost. Tyto aktéři mohou v kontextu geopolitické rivality využít surovinový nátlak formou exportních omezení či přesměrování dodávek. EU tak může ztratit přístup ke klíčovým zdrojům, pokud nevybuduje vlastní těžbu, recyklaci a diverzifikované dodavatelské řetězce. V sázce je zachování strategické autonomie v rostoucím multipolárním světě.

Scénář 2: Nestabilní plurilateralismus

pravděpodobné

mírně pravděpodobné (při aplikaci mitigačních strategií)

Mitigovat riziko je možné strategickou diverzifikací dodavatelů, aktivací netěžených domácích ložisek a posílení kapacit recyklace. Paralelně je třeba usilovat o přístup k minerálním zdrojům jak ve výlučných ekonomických zónách členů EU, tak v mezinárodních vodách, např. prostřednictvím aktivní účasti v rámci Mezinárodního úřadu pro mořské dno. Významnou roli hraje i investice do výzkumu substitutů a technologických inovací, které snižují závislost na specifických prvcích. Vytváření evropských průmyslových konsorcií posílí koordinaci investic a transfer know-how. Klíčové je rovněž zavedení systémů geopolitického monitoringu, včasného varování a jejich integrace do obchodní a zahraniční politiky EU za účelem zachování strategické autonomie a odolnosti.

Neřešení hrozby ztráty přístupu ke kritickým surovinám by mohlo zásadně ohrozit zahraničněpolitické zájmy České republiky. Vysoká závislost na dovozu těchto surovin z geopoliticky nestabilních oblastí by mohla vést k narušení dodavatelských řetězců, což by oslabilo pozici České republiky v mezinárodních jednáních a snížilo její schopnost prosazovat vlastní zájmy. Nedostatek strategických surovin by mohl omezit průmyslovou výrobu a technologický rozvoj, čímž by se snížila konkurenceschopnost země na globálním trhu. Tato situace by mohla vést k ekonomické závislosti na dominantních dodavatelích a omezit schopnost České republiky jednat autonomně v rámci mezinárodního systému.

Riziko má vazbu na klimatická rizika, sobectví národních států a riziko zesilující transatlantické rivalita. Všechna tato rizika mohou negativně ovlivnit aplikaci mitigačních strategií.

Spojenectví populistických sil v Evropě i ve světě způsobí chaos a nárůst sobectví národních států -- budou narůstat celní bariéry, posílí nedůvěra mezi jednotlivými obchodními partnery, což může mít dalekosáhlé hospodářské důsledky. Nárůst nacionalismu, protekcionismu a populistických hnutí zákonitě vytvoří prostředí rostoucí nejistoty a povede k deglobalizaci a konfrontaci. Zpomalení ekonomického růstu povede k tlaku na dezintegraci EU a hledání nových partnerství, kterého se budou snažit využít autokratické mocnosti na Východě.

Scénář 2: Nestabilní plurilateralismus

pravděpodobné

pravděpodobné

Politická podpora multilaterálních forem spolupráce

velmi významný dopad ohrožena důvěra ve schopnost EU řešit ekonomickou stagnaci, nárůst proruské orientace

tlak na rozklad EU

Dopady změny klimatu jsou již patrné v podobě extrémních povětrnostních jevů, vymírání druhů, zvyšování hladiny moří a rostoucí chudoby v rozvojových zemích. Změna klimatu bude mít za následek častější a závažnější projevy počasí, jako jsou hurikány, období sucha, záplavy a lesní požáry, které poškozují infrastrukturu a narušují dodavatelské řetězce, což vede k nedostatku zdrojů a hospodářské nestabilitě v globálním měřítku. V takovém případě by mohlo dojít k vyhrocení vztahů mezi jednotlivými státy, a to ohledně přístupu k vodním zdrojům, k úrodné půdě, a tak i vzestup státy řízené (nucené) migrace.

Přetrvávající neochota světových lídrů podílet se na mitigaci rizika změn klimatu

pravděpodobné dopad významný

velmi pravděpodobné dopad významný

Jednoznačnou strategií k prevenci tohoto rizika je přijetí celosvětového závazku omezit produkci CO₂ a dalších skleníkových plynů, což by v dlouhodobém horizontu vedlo, dle nejnovějších vědeckých poznatků, k zastavení postupného oteplování planety, čímž by následně mohlo dojít k omezení negativních jevů počasí (extrémní sucho, povodně, hurikány apod.). Konkrétním nástrojem, který by vedl k eliminaci tohoto rizika by měly být multilaterální smlouvy, které by zavázaly největší světové znečišťovatele ovzduší (USA, Čína, Indie a Brazílie) k dodržování vyplývajících závazků.

Neřešení klimatických změn v kontextu zahraničněpolitických zájmů států se projeví v několika na sobě navazujících dimenzích. Zaprvé, neochota dekarbonizovat světovou ekonomiku nutně povede k ztenčování zásob nerostných surovin, které stále budou hrát jednu z klíčových úloh také v budoucnu. To povede ke zvyšování napětí mezi jednotlivými státy, neboť se o tyto zdroje povedou válečné konflikty, a to nejen na úrovni mezi jednotlivými státy, ale boje budou probíhat také na vnitrostátní úrovni a vlády budou jim muset čelit.

Neřešení tohoto problémů povede k nárůstu sociálních problémů, státy budou muset čelit sociálním bouřím, neřkuli občanským válkám, hladomorům v důsledku extrémního sucha, záplav apod. V oblasti příležitostí by naopak společný postup proti změně klimatu mohl přinést transformaci globální ekonomiky, což povede ke vzniku nových ekonomických příležitostí, růstu prosperity ve všech částech světa a postupnému ekonomickému sbližování mezi zeměmi globálního Severu a Jihu.

Dlouhodobý růst Číny vede ke změně priorit Spojených států a odklonu směrem k Indo-Pacifiku na úkor Evropy. Hrozba vojenské konfrontace v návaznosti na otázku nezávislosti Tchaj-wanu způsobuje nutnost přesunout do Asie taky americké vojenské prostředky dislokované na starém kontinentě. Evropští členové NATO budou nuceni v odstrašování Ruska spoléhat na vlastní konvenční způsobilosti. Nebezpečí plynoucí z Ruska a Číny budou vnímány odlišně na obou stranách Atlantiku a obchodní války mezi Washingtonem a Pekingem budou tyto rozdíly nadále zesilovat. Postupné odpojení (decoupling) zájmů Evropy a Ameriky následně povede k rostoucí rivalitě mezi partnery a možnému stažení jaderných zbraní z kontinentu.

(ne-)stabilní plurilateralismus

mírně pravděpodobné

pravděpodobné

Zajistit, aby adaptace transatlantického partnerství na nové hrozby a růst Číny přinesla spíše posílenou spolupráci mezi Evropou a Amerikou nežli striktní rozdělení úloh. Cílem by mělo být zabránění tomu, aby se Evropa v souvislosti s Ruskem a Amerika v souvislosti s Čínou spoléhaly jenom na sebe. Alternativou musí být evropské převzetí odpovědnosti na konvenční úrovni v rámci NATO za současného posílení jaderné spolupráce s USA zejména v otázkách jaderného sdílení. V návaznosti na čínskou otázku (tj. technologická rivalita, strategické budování závislosti na čínském dovozu apod.) se však musí Evropa jasněji postavit na americkou stranu zejména v otázkách ekonomické spolupráce a obchodní politiky.

Dopad bude zcela zásadní. Již od vzniku republiky v roce 1993 je jedním z nejstěžejnějších pilířů české zahraniční, bezpečnostní a obranné politiky právě partnerství se Spojenými státy. Stažení amerických vojsk s Evropy a rostoucí rivalita mezi Evropou a Amerikou zásadně nabourá fungování jednoho z hlavních mechanismů vnější orientace našeho státu. Bude tak třeba od základu znovu promyslet ty nejzákladnější otázky zajištění bezpečnosti.

sobectví národních států posilování obranné způsobilosti EU reformy mezinárodních institucí

Funkčnost a legitimita některých multilaterálních organizací bude podrývána ze strany mocností. Organizace nebudou zanikat, ale budou se reformovat jejich vnitřní procesy, pravomoci a funkce a některé zúží svůj geografický dosah. V tomto vývoji by měla Česká republika zaujmout aktivní roli a stát se součástí tvorby nové architektury mezinárodních institucí a společně formulovat jejich cíle. Změny mohou přinést širší zastoupení dosud marginalizovaných světových aktérů a dále demokratizovat a stabilizovat světový řád. Pokud silnější aktéři nedovolí menším státům vstupovat do reformního procesu, měla by Česká republika aktivně vytvářet koalice menších aktérů se snahou vyvíjet tlak na demokratizaci reformních procesů.

Scénář 1 (Geopolitika) -- Stabilní plurilateralismus

pravděpodobné/dopad významný

velmi pravděpodobné/dopad významný

Formulace strategické vize, jak multilateralismu přispívá k české ekonomické a fyzické bezpečnosti, je klíčová. Z této vize lze definovat cíle, které by měly mezinárodní organizace sledovat -- např. kde mají doplňovat a kde nahrazovat roli státu. Je nutné též identifikovat světové aktéry, kteří mají stejné pozice vůči multilateralismu a s nimi případné návrhy reforem formulovat s předstihem.

Česká republika je malý stát s omezenou kapacitou určovat směry v mezinárodní politice. Bude-li multilateralismus dále fragmentován a stane se nástrojem pro naplňování národních zájmů velmocí, budou dopady na ekonomickou, fyzickou, ale i politickou bezpečnost a nezávislost ČR významné. Konsenzuální, do jisté míry demokratický proces rozhodování v mezinárodních organizacích poskytuje možnost i malým státům bránit a prosazovat své zájmy skrze mezinárodní organizace a zároveň omezovat unilaterální politiku velmocí.

Reorientace americké bezpečnostní politiky na oblast Indo-Pacifiku a rostoucí potřeba alokovat odpovídající vojenské zdroje a kapacity v dané oblasti povede k nutnosti dlouhodobě posilovat evropské obranné způsobilosti na konvenční úrovni, tak aby se Evropa dokázala vypořádat s regionálními hrozbami bez spoléhání se na způsobilosti Spojených států, jejichž prioritou bude nejspíš Čína. To otevře našemu obrannému průmyslu prostor na významný rozvoj, jelikož poptávka v daném sektoru bude dlouhodobě převyšovat evropské výrobní kapacity. Tuto příležitost bude možno využít jen za předpokladu, že adaptace proběhne řízeně a při udržení soudržnosti Západu. Koordinovaný postup USA a Evropy může vést k výraznému posílení našeho postavení, zejména dojde-li k adaptaci aliančního jaderného sdílení v návaznosti na změny na konvenční úrovni.

Stabilní plurilateralismus Vítězství Západu

pravděpodobné

pravděpodobné

Předpokladem dalšího růstu domácího obranného průmyslu v situaci dlouhodobého převisu poptávky nad nabídkou je vytvoření takových regulačních, pracovněprávních, daňových a obecně podnikatelských podmínek, které budou přispívat k rychlému přizpůsobení se odvětví probíhajícím změnám. Možnosti státu výrazně přispět k řízenému charakteru adaptace na transatlantické úrovni je mnohem omezenější. Největší prostor pro pozitivní příspěvek se tu naskýtá právě v období, kdy u stěžejných aktérů (USA) probíhá revize stávajícího přístupu a nová podoba politiky, např. ve vztahu ke konvenčnímu a jadernému odstrašení NATO, ještě není plně definována. Zde je namístě snaha o aktivní přístup s ambicí výrazného posílení našeho postavení v transatlantickém prostoru.

Dopad bude omezený. Posilování a růst obranných způsobilostí Evropy a zejména našeho obranného průmyslu je z národně-hospodářského hlediska bezesporu pozitivním scénářem, ale i vzhledem na velikost našeho hospodářství je dopad na celoevropské úrovni značně omezen a jen stěží dokáže ovlivnit základní vnitřní dynamiku Západu, od které mnohdy závisí naplňování našich ústředních zahraničněpolitických zájmů.

transatlantická rivalita onshoring a friendshoring

Nárůst geopolitického napětí ve spojení s odhalením zranitelnosti dodavatelských řetězců povedou jednotlivé státy i bloky, jako je Evropská unie, ke konsolidaci dodavatelských řetězců a přesunu zdrojů materiálů i výroby domů nebo do přátelských a stabilních zemí. Česká republika vzhledem k průmyslovému potenciálu (materiálnímu i lidskému), stabilnímu prostředí a geografické poloze bude příznivou destinací pro přesun primárně výrobních kapacit a bude mít možnost z procesu benefitovat. Míra, s jakou se podaří realizovat zisky z daného procesu, se bude odvíjet více od schopnosti stát se atraktivní destinací pro friendshoring ze strany EU, resp. jejích členských států, potažmo pak i dalších západních států.

Scénář 2: Nestabilní plurilateralismus

pravděpodobné

velmi pravděpodobné

Využití příležitosti se bude odvíjet od zachování a posilování silných stránek tvořících z ČR atraktivní destinaci pro onshoring a friendshoring. Primárně pak domácí společenskou a ekonomickou stabilitu, stabilní a čitelnou zahraniční politiku sladěnou se spojeneckými zeměmi, kvalifikovanou a dále se rozvíjející pracovní sílu a přívětivé prostředí pro výrobu.

Rozvoj výroby ve prospěch spojeneckých zemí posílí ekonomickou bezpečnost ČR a zároveň posílí i bezpečnost území skrze posílení našich spojenců a posílení spojeneckých vazeb vyplývající ze závislosti spojenců na kritických výrobcích vyráběných v ČR (viz např. tzv. křemíkový štít Tchaj-wanu).

Šok po nástupu prezidenta Trumpa a odhalení zdrojů dlouhodobé ekonomické stagnace povede k vynucené spolupráci liberálů a patriotů na společném programu debyrokratizace a deregulace. Zpočátku živelné akce několika států se odrazí ve změnách ve vedení Evropské komise, geopolitická hrozba ze strany Ruska a možnost další ekonomické marginalizace EU povede i k názorovým posunům v Evropském parlamentu. Nalezení společných témat také v oblasti imigrace, energetice a nutnosti vybudování společného trhu cestou pro nové nastartování EU jako inovativního konkurenceschopného a obranyschopného regionu jako pevné součásti Západu.

Scénář 2: Nestabilní plurilateralismus

pravděpodobné

pravděpodobné

Úzká spolupráce EK a vlád členských států, trpělivé hledání konsenzu mezi státy, strategická komunikace s veřejností v jednotlivých státech ohledně geopolitických změn ve světě a jediné cestě k zastavení marginalizace EU. Debyrokratizace a deregulace jistě najde podporu ve většině politických proudů, problémy budou v imigrační politice, nutných změnách sociálních systémů, cílené podpoře vybraných segmentů vědy, výzkumu a inovací, výdajích na obranu apod. Pozitivní rozvoj ekonomiky posílí řešení i sporných otázek, pokud budou reformy pomalé, příležitost bude promarněna.

Dopady budou velmi významné. Nalezení shody uvnitř EU na razantních změnách řízení a návratu k osvědčeným ekonomickým pravidlům z dob ekonomického růstu je poslední nadějí na záchranu integrace. Debyrokratizace a deregulace je nezbytnou podmínkou, aby se mohly řešit i složité problémy, do kterých EU dostaly ideologicky zaměřené politické reprezentace naivně ignorující ekonomické zákonitosti a základní premisu, že pro rozvoj každé společnosti je nutný dostatek levné energie.

posílení politické, sociální i ekonomické stability v EU